Ráno vstává v černém

u fabrik venčí vdovy  

ve tmě    

teď málokdo ví ve dveřích

zda vchází nebo jde pryč

bosý je jak mrtvý nebo dítě   

ty stojíš u slámy

a čekáš Marie

jestli neporodíš

do hvězd

zas k večeru

sesbírám poslední jablka z větví

aby bylo co do šátku

pomalu zamrzá

ze zvyku

zanecháváš stopy 

když budeme hledat v očích

kdo dřív

uvidí první sníh

ani si nevšimneme

bolesti