Zamyšlení na téma láska a zákon přitažlivosti
Za dávných dob bych usedla ke svému stolu a psala možná perem na ručně vyrobený papyrus. Dnes však čas pokročil a proto usedám ke svému notebooku a píši…
Rozhodla jsem se napsat úvahu o lásce a o událostech posledních měsíců.
Původně jsem si myslela, že Aloha je pouze havajský pozdrav. Ve skutečnosti slovo Aloha jde dál. Znamená „láska, zalíbení, soucit, mír, sympatie, laskavost, dobročinnost, ahoj a na shledanou.“
Vyjadřuje pozitivní láskyplné emoce. Milovat znamená být šťastný.
Mnoho lidí neví, co si pod pojmem láska má vůbec představit. Láska může znamenat i laskavost, touhu, nadšení, vášeň, vzrušení, ale i přátelství, soucit, starostlivost, slitování.
Láska přeje druhému jen to nejlepší. Ale na co mnoho lidí zapomíná, přeje to i sobě. Protože člověk, který nemá rád sám sebe, ve skutečnosti druhého milovat nemůže. Jak lehce se řekne nebo napíše, ovšem realita bývá odlišná a cesta k tomu mít se rád velice dlouhá. Ovšem, výsledek stojí za to. Člověk, který má rád sám sebe, nebude samozřejmě dělat věci, co mu škodí, stýkat se s lidmi, se kterými se necítí dobře a ani nebude setrvávat v nefungujícím vztahu, kde mu to škodí a druhý mu ubližuje. Nebude ale ani dělat věci, které ubližují druhým nebo které nemají rádi.
Za poslední rok, tedy vlastně ve skutečnosti za poslední tři měsíce, i když na duchovní cestě jsem již mnoho let, jsem ušla dlouhou cestu, mnoho pochopila, udělala v podstatě se dá říci něco jako kvantový posun. Především a to jsem si vždy myslela, že se ráda mám, jsem odpustila sama sobě, ale ještě předtím, jsem požádala o pomoc. A pomoc jsem dostala. O pomoc jsem požádala, jak už to bývá, skoro v hodině dvanácté. Ale asi jsem vnitřně byla již připravena. Mnoho let jsem před tím uhýbala a bála se, ale teď už ne. Ve skutečnosti v poslední době cítím lásku. Mnoho lásky a tak nějak samu o sobě, bez důvodu. Nemám strach.
Zjistila jsem, že pokud poprosíme, pomoc přijde. Ale buď ji nevidíme, nebo nejsme schopni ji vůbec přijmout. Také nám přijdou do cesty andělé. Tyto anděly posílá Bůh. Bohužel dosti lidí je odmítne nebo nevidí a pak se diví, že oni něco chtěli a nemají. Jistěže. Protože prosit je jedna věc, ale mnohem těžší je vůbec pomoc a dar přijmout a chtít a taky si to dovolit. Jen okrajově se chci zmínit o zákonu přitažlivosti, tolik v dnešní době diskutovaném. Zákon přitažlivosti funguje, ale možná jinak než si většina lidí myslí. Týká se vnitřního vyzařování, vysílání a našich emocí. Netýká se tolik toho co chci, spíše toho jak se cítím. Pokud něco moc chci, ale jsem vnitřně smutný, nešťastný, hraji si na oběť, neraduji se z toho co mám, tak mi nic přijít nemůže. Důležité a to jsem si ověřila sama na sobě je, vycházet z pozice teď, tedy toho co člověk má nyní a z toho se radovat. A věci se dají do pohybu. Někdy se dají do pohybu zázračným způsobem a mnohdy jiným než chceme, ale… pokud na konci je radost a štěstí, je to dobře a chce tyto věci přijmout. První krok je odpustit sám sobě, a začít se mít rád. (Další docela podstatná věc u zákonu přitažlivosti je i osobní karma jednotlivce, ale toto je příliš obsáhlé téma a proto ho zde nebudu rozvíjet.)
Uvědomila jsem si, že mohu poprosit o cokoli. Taky jsem ovšem zjistila, že jsem šťastná sama o sobě a vlastně nic nepotřebuji. Mohla bych poprosit o báječnou cestu na Hawaii a taky o přívěšek k mým náušnicím od Swarovského. Což jsem i udělala, ale věci člověku radost a štěstí přinesou málokdy. Proto jsem poprosila o něco naprosto jiného. Poprosila jsem o to, abych mohla své schopnosti, dary sdílet s ostatními, a pomoci jim, aby také oni cítili lásku a dotek anděla. Já doteky andělů cítila mnohokrát, je to nádherný těžko slovy popsatelný pocit. Cítila jsem dříve i lásku, ale pak během měsíců let, jsem tento pocit zapomněla. Chápu, že lidé se bojí otevřít své srdce, aby jim někdo neublížil. Ale láska nebolí a pokud bolí, s láskou to nemá nic společného. Lidé mohou udělat něco, co vám ublíží, ale není to ani tak ten čin jako nějaká minulá vzpomínka, něco co jste již prožili a jejich slova nebo činy vám to připomněli. Lze i na toto změnit náhled. Pokud si to uvědomíte, nebude vám to již tak vadit a ubližovat. Navíc a to si možná také málokdo uvědomí, lidi, co ubližují druhým, lžou nebo podvádí, ve skutečnosti ublíží nejvíce sami sobě. Jelikož energie se nakonec otočí proti nim. Překvapilo mě, že v dnešní době je dosti nefungujících vztahů, kde si lidé lžou nebo podvádějí. Naprosto se nedomnívám a ani nevěřím tomu, že někdo může v takovémto vztahu být šťastný. Jeho duše trpí, že začátku možná volala i o pomoc, ale postupem let přijde otupění. Někdy ovšem duše dostane příležitost udělat něco sama pro sebe. Pomoc přichází opakovaně a je na každém, zda ji přijme nebo ne, zda jeho duše na to má sílu. Znovu vstát a jít…
Došlo mě dost věcí a pochopila jsem. Lidé, co zůstávají ve špatném vztahu a nechtějí odejít a mají proto mnoho různých výmluv, ve skutečnosti nemají rádi sami sebe a sami tím trestají. Takže si ve skutečnosti od druhého nechají líbit to, co by udělali sami sobě, jak by sami sebe potrestali. Je to tvrdá pravda, ale je to tak.
Sama jsem velice citlivá a empatická a mám schopnost vcítit se do kohokoliv, jak člověka, tak zvířete, stromu, věci. Proto jsem kdysi cítila určité emoce, jak pozitivní, tak negativní, co lidé vysílali a z čeho měli radost, ale bohužel spíše většinou co je trápilo. Neuměla jsem se s ním moc vyrovnat a proto jsem svoje schopnosti potlačila. Lidi mám ráda a trápí mě, když trpí a jsou smutní. Ale naučila jsem se to přijmout a zvládnout. Jelikož člověk má být šťastný nehledě na okolnosti, rozhodla jsem se, že se tím trápit nebudu. A ono to jde. I přes svoje osobní ne vždy hezké zkušenosti jsem pochopila a zjistila, že nemá vůbec význam říkat někomu, kdo je ve špatném vztahu nebo dělá cokoli proti sobě, aby to nedělal a měl se rád. Je to stejné jako házet hrách na zeď. Ten člověk k tomu musí dojít jen on sám a sám se musí rozhodnout udělat první krok. Pokud se rozhodne, vesmír mu otevře brány tam, kde dříve byly jen zdi. Na své duchovní cestě a znovunalezení sama sebe je každý sám za sebe a jde sám. Určitě je s ním Bůh a mohou mu přijít do cesty andělé v podobně lidí. Takto skrze pozemské anděly pomáhá Bůh.
Je docela v podstatě legrační pokud člověk o něco prosí a Bůh jeho prosby vyslyší a pošle mu pomoc v podobně lidského anděla. Ale jelikož to nebylo přesně jak si člověk představoval nebo v jinou dobu a na jiném místě, člověk zabouchne před andělem dveře, případně na něho vylije vodu nebo mu hodí i něco na hlavu, a to nemluvím o přívalu nemilých slov. Pak se diví oba dva, člověk se diví, že přeci on prosil a nic se nestalo, a jak je to možné a jaký je to chudák. Anděl se diví, jak to, když přeci přišel a přinesl přesně to, co ten dotyčný chtěl, ale možná v jinou dobu a v jiném obalu. Asi jediný kdo se nediví je Bůh. Podobné situace znám ze své vlastní zkušenosti, kdy jsem trvala na určitých věcech a to tak striktně, že jsem nebyla ochotna přijmout cokoli jiného a proto jsem neměla nic a pak jsem se divila. Jakmile jsem ale uvolnila svá přání a rozhodla se přijmou to, co ke mně přišla, nastala opravdu podivuhodná změna.
Zaměřujte se na pozitivní věci, na to co máte rádi a ne na to co nechcete. Zákon přitažlivosti funguje a je mu jedno, zda něco máte rádi nebo ne, dá vám to, na co zaměřujete pozornost nejvíce. Vesmír totiž nehraje na slovo ne. Raději opakuji, toto je stěžejní věc a je důležité si to denně opakovat. Soustředit se pouze na to co chceme, máme rádi. A také pokud k vám přijde něco v trošku jiné formě než jste si přáli, je možná dobré nejdříve zkusit, zda by to nebylo to co chceme než před tím zavírat dveře.
Růže vykvetly
Nežádají nic
Jen svou vůni dávají
Nad obzorem se duha objevila
Klíč má každý uvnitř sebe
Jen tam ho lze najít
I když můžeš jít za duhou
Dotek anděla pociť na své kůži
Dotek lásky ve svém srdci
Dotek deště na své tváři
A sílu země pociťuj chodidly
Vlasy nechej si čechrat větrem
Sluncem uzdravit nech se též
Chorálem z nebe rozvesel sebe
Tanči při svitě luny
Růže kvetou a voní
Duha směr ukazuje
Andělé podají ti svou ruku
Ale srdce musí otevřít každý sám…
|