Stíny ve mně

je poledne života

jdu vnitřní cestou

abych vešel

příliv prostoru

na pláži času

svlékáš

se ze snu

za mraky

je nov

dívá se k nebi

a palcem zkouší ostří

s krví

na zástěře

budou vánoce

tak zabíjíme

těším se

na chuť masa

češu se

na bok

posílám dítě

vyhodit vnitřnosti

vidím zrcadlo

a jak sněží

v prázdné sklenici

zaschly kruhy hladin

dají se uchopit

místa ve zdech

vře voda

je prosinec