poesie podle textů

má mít v sobě cosi prozřetelného

                                        ale

                               (zvěděla jsem to až pár let pak)

co umývala jsem si svoji tvář

                   znovu

                   a znovu

pod proudem tíživosti reality

nad skutečností okem zaplakat –

co bys netušil, co mělo se stát

co má se stát...

                   teď už vím, že i ticho

                   nese svou skrytou melodii

v sobě

hoříš a pláš

opona zapadá

když diváci se rozcházejí

teprve teď, ano, hra jejich životní začíná

                   hrají a křičí a tančí

                   důsledek toho nezměníš

                   příčinou příčinu neošálíš

jako se muž otočí za pěknou dívkou

a nelze vymítit znásilnění

tak ani ze života bolest nevysaješ

proto nebuď v lítosti,

koho co pálí

i ti, kdož jsou v bolesti tiší

..jejich smrt tuhle bolest neutiší..

jenom je zabije –

                   tak KŘIČ!!

                   bolest a smutek a zloba

                   bolest a smutek a zloba

                   v minutě se odplaví

                   v minutě tě opustí