|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Nenáviděla ho.. bože jak ona ho nenáviděla.. Přesně toho se bála.. že mu něco dá.. a on si to vezme a zmizí.. Ne vlastně nenáviděla sama sebe.. Jak mohla bejt opětně tak hloupá? Kolikrát sama sebe ubezpečovala, že stejnou chybu neudělá.. Nač se někomu dávat? K čemu to je? Aby si tu část vzal a až s ní zmizí.. aby vám chyběla.. k tomu to je.. a ona to do hajzlu věděla.. tak proč se nechala unést.. nějakým marným příslibem ničeho? Jsem hloupá.. hloupá a nepoučitelná.. Její život.. byl dost zamotaný i bez něj.. a teď najednou nic kolem pro ní nemělo cenu ani smysl.. Jak se to mohlo stát? Kdy.. kdy se to zlomilo tak.. že on pro ní byl příčinnou.. a ona důsledkem?? A tak to přesně cítila.. a za to nenáviděla celej svět.. nebyla to uvzdychaná.. fanynka happyendů prahnoucí po mocné lásce..Byla milovnicí neřesti.. a vyznavačkou fyzické lásky.. Jenže.. Do hajzlu jak člověk řekne jenže.. nebo ale.. je něco špatně.. Věděla, že se ho musí zbavit.. Odepsat ho.. a dál si jít klasicky po boku se samotou.. Věděla, že ho musí zabít!!!!! Ach jak to ale ve své veškeré zmatené nelogice provedu??? Vzala do ruky nůž.. představovala si, že stojí naproti ní.. Její nepříčetnej pohled.. ho malinko vyděsil.. to jí v duchu moc potěšilo, ale nedala nic znát.. dál zádumčivě hrála svou roli.. Teď byla mocnou paní... teď... teď by měl kleknout a žádat o odpuštění.. teď by měl začít plakat.. a žadonit.. a hlavně teď by si měl přehrát svůj život.. Udělal to... Teď... teď najednou pochopil snad celej svět.. jakoby do něj pomalinku centimetr po centimetru pronikla veškerá empatie světa.. Pochopil, ale neprosil... hrozně se bál... Bál se o svůj život.. ale najednou jakoby se se smrtí smířil...Slyšela sama sebe říkat.. Jsem umělec.. Mým uměním je rozdávat smrt.. a pak oběti vymyslet naprosto jiný příběh než jaký žil... Dnes tě zabiju.. ale udělám ti tím laskavost.. vymyslím ti lepší já.. a zajímavější život.. zapletu tě do hojnosti nepřiměřenosti... A pak tě budu milovat už navždy... Budeš mým mrtvým mužem.. mou životní láskou.. přetvořenou v naprostou geniální šílenost.. Když bodla... cítila jak se jí po těle rozlilo teplo.. Ucítila vůni vlastní krve.. On pouze hleděl.. nebyl schopnej říct jediný slovo.. Věděl, že se smrti nebojí.. ale co pro ní mohl udělat v posledních minutách jejího života?? Vůbec tomu co se v tento krátkej moment odehrálo nerozuměl.. ale šokován tím nebyl.. ona byla taková.. chvíli milující chvíli nesnášenlivá.. chvíli krásná pak zas nechutná tak, že ani tma neskryla její hnus.. byl zvyklej na její extrémy.. ovšem.. živá.. mrtvá.. byl i na něj nepřiměřenej extrém.. Chtěla ho zabít.. a mít pokoj.. chtěla se pomstít celýmu světu.. na něm.. chtěla zničit vše.. cítit se tak mocně.. že může rozdávat život i smrt.. a tak se takovou stala.. Vnímala darování smrti jako dar.. jako pomoc.. jako otevření nových dveří.. A tak si je otevřela... !!!!!!!! A jemu tim darovala skutečně novou tvář.. Od toho dne byl jiný... byl to on.. muž, kterého celej život milovala a teď ho konečně vytvořila!!!!!! Umírala nešťastně šťastná.. věděla, že on je její umělecké dílo!!! Nejlepší, které kdy stvořila... vlastní smrtí mu otevřela oči!!!! Zabila v sobě sebe i jeho.. a dala mu novou šanci... Dala šanci tomu muži, kterého v sobě nosila... tím, že zabila ženu, kterou byla.... A teď už se nikomu nedá.. bude to ona.. ona on... Ona umělec se smrtí!!!!!!!!
|
|
|