Chtěla bych nábytek
barvy růžového dřeva...


Bytem voní chléb
chlebem voní byt
po koutech pavučiny
kde mají být
zelené dámě v popelníku
už léta táhne na záda
některé dny
tma světlo vykrádá

Hodiny plivou
vzteklá písmena
a někdy  bijí
obložené
pokojem
šeroprší
nad ránem
prošlé paragony
bez adres
dopisy nedopsané
s makarony vět
schované
na kdysi


Poslední sen
noc nese k ránu:
okvětní lístky
v křehkém starém
porcelánu
vařící voda
usmrtí
jsem svojí vlastní
obětí


Vrtají do jádra
dům zesiluje zvuky
v poledne ze střech
shazovali sníh
a já se stala
starým
okenním sklem
praskám
zatímco
kostky paneláků
pomalu
vytrvale
vadnou


Ačkoliv někdy
někdy skoro cítím

na tvářích
pod očima
chuť moře
za řetězem
na konci mola


Chtěla bych nábytek
barvy růžového dřeva
slunečník
pa-rap
            líč-ko


...et faim saillir le loup du bois...


v noci zdá se mi o něm
v noci zdá se mi
o lese
soukromá obrazárna lže:
sníh řeže jako břitva
ostřená měsícem
v krajině dubů
vracím se
otvírám oči
do suché tmy


do drátu oděná
znamení nosím
bojím se spát


a  k ránu sněží
v básních 
dobrých i špatných
básníků
v podstatě stejně


Odletěly husy
Řím drží půst