... toto je zkušební čtení!!!!! jestli chcete přečtěte si a napište postřehy - budu vděčný - připravuje se takový menší projektík!!!

Ne/smysl života

aneb

Prach si a v prach/y se obrátíš

Věnováno všem, kteří nosí růžové brýle.

Podobnost s Vašimi životy je čistě chtěná, nikoliv náhodná.

KAPITOLA I.

21.2.2011

Datum jako každý jiný a evidentně ničím výjimečný ani zvláštní. Stojím na přechodu, netrpělivě přešlapuji a čekám, až konečně uvidím ten vytoužený obraz zeleného panáčka připomínajícího chůzi. Jako bych nevěděl, že až tam skočí, můžu natáhnout nohu a vykročit. Po psychicky náročném dni v takzvané práci se těším na klid domova. A zničehonic to přišlo ……………… Ne ne nebojte se, ještě mám spoustu času na to, abych to neovládl. Co takhle ty myšlenky sepsat? V dnešní době píší články, knížky a různé diskuze do blogů horší jedinci než jsem já. Proč ne řekl jsem si. Notebook mám, tak hurá do toho.

Takže kde jsem to skončil? Jo už vím. Přechod a červená.

Vlevo vedle mě stojící „teenageři“ ve věku 13-14 let. V jedné ruce cigáro v druhé mobil nebo iPod. Bohužel podle vzezření a jejich a způsobu vyjadřování jsou jistě starší. Nebo si to myslí!!! Proboha řeknu si a raději se podívám doprava, a co byste řekli? No nic, mohl jsem klidně zůstat koukat doleva. Ale copak to přibíhá za holčinama? No ne? Ale ano! Je to vůbec možné? V dnešní době určitě! Dalo by se říct že jde o jakéhosi nápadníka nebo dokonce baviče celé party. Taky je na to patřičně oblečen. Džíny napodobující rapující idoly a péřová bunda s rukávy dlouhými skoro jako nohavice. A jako třešnička na dortu se mu na hlavě vyjímá jakýsi klobouček (že by ježíšek vyslyšel prosebný dopis a nadělil klučinovi co si léta přál). Pane jo většího fešáka jsem snad ještě neviděl. A asi prohodil nějaká ta vtipná slova jelikož se dav puberťaček začal neskutečně smát. Prosím, prosím moc prosím taky bych to rád slyšel a zasmál se. Smutně se podívám na zem plný plivanců. Pak zpět na partičku. Na zem. Ani nevím co je lepší. Na druhé straně přechodu stojí milý lidé. Vidím jim to na očích. Bába co si v duchu říká: „Pane bože, to jsem ještě neviděla“! Co to tam stojí proti mně? Dlouhé vlasy, náušnice, černé oblečení! Škoda že jsem si na trhu nekoupila brýle ve slevě (stáli přeci jenom 50 korun) viděla bych na něj lépe. Raději bych si měla držet kabelku anebo radši jít po druhé straně přechodu. Takový by měli rovnou zavřít. To za našich let…………………………………………………………………….. No a co sakra! Teď to jsou naše léta, můžu si chodit jak chci kudy chci. Opodál manželé. Manželé to jistě jsou. On ruce plné igelitek a všemožných tašek, přehazovačku a zimní kabát. Ona v ruce nic (možná i v hlavě) a vyčítavě cosi povídajíc svému protějšku. Chudáku! Kde je tvoje kariéra profi fotbalisty, hokejisty, golfisty a nevím čeho všeho -sty. Doufám že takhle nikdy neskončím a nestanu se otrokem svého vlastního života. A co se to tam krčí za sloupem? Široké kalhoty a přes hlavu kapuce. Přijde mi, že jsem ho už někde viděl! Ale ne, řeknu si. To jenom vypadá stejně jako asi dalších 20-30 maníků, kteří zrovna vyšli ze školy radujíc se že jim odpadla hodina.

Super, konečně jsem dostal tolik vytoužený povel – můžeš přejít!!! Zmalované Barbie a Kenové letí jako by jim kdosi slíbil nejnovější mobil za nejrychlejší přeběhnutí. Pomalu přecházím přechod, jinde to samozřejmě není povoleno. První minu maníka v kapuci. Radši se mu vyhnu, nevím, co by se stalo, kdybych do něj vrazil. Ještě bych ho mohl diskriminovat, nedej bože omezovat jeho osobní svobodu nebo tak něco. Ááááááááá, další na řadě jsou manželé. Naštěstí si mě nevšímají. Pořád musí chudák poslouchat cosi o složenkách. A nakonec to nejlepší – milá stařenka! Pohled typu – no jo já to věděla, feťák!!! – mluví sám za sebe. Suše se pousměji a v klidu přejdu.

To snad ne! Je to snad „deja vu“ nebo jsem se znovu vrátil na přechod? Bohužel není, to jenom lidé se pořád jakoby v kruhu vracejí a já je stále znovu a znovu míjím. Tolik miliard lidí na světě ale já potkávám ty samé pořád dokola. Jen žádnou paniku to je tím oblečením a módními trendy (let minulých, ale i současných). Zkusím si spravit náladu pohledem na výkladní skříně. Večerka a zelinářství v jednom (minulý týden ještě nejlevnější obuv – výprodej 50%), kožená galanterie, cosi jako dubajské suvenýry, internetová kavárna, tattoo salon a nakonec super značková prodejna zkráceně butique. Zajímalo by mě kolik asi mají zákazníků týdně? Jistě tak akurát, jinak by tu přece už dávno stála večerka a zelinářství! Pár dalších kroků a narážim na maminku s roztomilým malým klučinou. Jen kdyby neřval na celou ulici, že zrovna nedostal čokoládu a maminka mu nekoupila toho spider-mana v hračkářství. Moderní maminka posilněná znalostmi z internetu – jak vychovávat dítě – domlouvá svému potomku, že když přestane řvát dostane ke spider-manovi i batmana! Nevěřícně koukám a poslouchám „kárání“ zasloužilé 22-ti leté maminky. 22 let života z Vás jistě udělá ostříleného mazáka ve výchově dětí! A superrychlé připojení k internetu jakbysmet!!! Kroutím hlavou a přemýšlím jak to ta moje máma vůbec dokázala? Internet ještě nebyl, pleny se praly v pračce a hračky byly pouze za odměnu. Pořádný nářez na zadek by vydal za 1000 stránek o výchově. Nemůžu se zbavit pocitu, že než mít takovou pijavici na krku, pořídím si radši 2 psy. Ti mi alespoň ve 20 neřeknou, že za jejich zk……….. život můžu já. A já, nikdo jiný můžu za to, že nemůže sehnat práci a musí tudíž přes den sedět doma u počítače, poslouchat „moderní“ muziku a ven chodit až po setmění.

Nikdy by mě nenapadlo že, cesta k autobusu může být tak dlouhá a náročná. No nic zkusím zatnout zuby, sklopit uši a rychle přejít kolem mamči s děckem. Vás bych tak chtěl mít doma pomyslím si. Taťka se jistě zdržel v práci protože chce aby se rodina měla dobře a mohla si dovolit všechno na co si vzpomenou (jen kdyby věděli, že přesčas se odehrává v baru nebo hospodě).

Pomalu přicházím k autobusové zastávce – konečně. Bohužel jsem to poněkud přepísknul s rychlostí. Asi jsem se snažil až moc vyhnout se všem. No nic 10 minut není tak dlouhá doba. Ale nééééééé, to snad není možné. Blíží se hlouček huberťáků z přechodu. Tohle se může stát jenom mě řikám si. A jako alfa samec vede celou partičku pan „klobouček“. Asi přetlačil všechny samce v okolí a zaslouženě si užívá sladké odměny v podobě smyslných šťouchanců své kořisti. Bojím se co budu muset ještě vyslechnout než nastoupíme. Bohužel je to tady - víkend,disco,alkohol,cigarety,zvracení a opět alkohol. Páni, koukám že toho za jeden víkend vypijí a zažijí víc než já za celý život. Ale velké finále teprve má přijít! Ty jóóóóó, to je fakt hrozný – zaslechl jsem zvědavě. Copak bude tak hrozný? Nevyšlo Bravo nebo co? Neblbni to bylo za tvých let našeptávám si. Tak si představ – pokračuje – že Hanka ještě s nikým nespala! (Cooooožéééééé??? – snažím se zakrýt své rozčarování) To je co? To teda nechápu! No to teda vůbec nechápu – odpovídá nesměle jeden z beta samečků (jak kdyby měl za sebou stovky a stovky žen nebo lépe řečeno pod sebou). Sakra kde jsem mohl udělat asi chybu, já jsem si ve 13 chodil hrát na vojáky do lesa, jezdil na kole a sbíral samolepky do alba.