někdy nezbývá než v podchodech
posbírat repliky demonstrantů spolu s neonovými vlásenkami zachycenými ve větvích říkáš mi dětství je nekonečné vyhlíží z transparentů oken za mořem je ostrov na něm jen ruce od barev vyrvali ti srdce jako kinetického netopýra chodníky popsané barokními básněmi se nečitelně stěhují
*
u studia fotografa jsi narouboval
popínavou růži řeky a blesky pokryly
hodinový strojek slunečníků
žebry továrního sídliště
vyhlíží převlékárna mola
prodavačka kornoutů s odlitky noci
hnízdící v prázdných skafandrech
je lovkyně květin s očima divokých koček
provede tě pobřežím vrčících pterodaktylů
za malý autogram schovaný v písku
|