|
AORTA
Odumřelé
listy
usínajících
stromů
padají
k nohám.
Teskno
končícího
podzimu.
Pusto
a
kabát zapnutý
na
jediný knoflík.
Bloumám.
Bezcílně.
Cesta
vede
mě.
Schody
do
země.
Unášen
davem
do
nikam.
Metro
zoufale
dobře
znám.
Předlouhá
ulička smrti.
Stačí
když tě někdo strčí.
Prachsprostá
fobie,
nebo
jen tušení,
že
mě takhle někdo zabije?
Blíží
se souprava.
Jednou?
Nebo
teď?
Krok
zpět. A ještě jeden.
Pudem
sebezáchovy veden.
Souprava
zastaví.
Někdo
vystoupí, někdo nastoupí – i já.
Stanice
mine stanici.
Stanice
míjí stanice.
Někdo
vystoupí, někdo nastoupí – i Ona.
Připadá
si směšně s malým nosíkem.
Kdyby
jen tušila
Jak
jí Sluší.
Oči
noci.
Vlasy
dehtu.
Šat
tmavý jen tak.
Skrze
odrazy ve sklech
zkoumám
davu tváře, životy.
Nudné,
znuděné.
Její
nikoliv.
Stejně
jako mé.
Ještě
ne. Ještě ne.
Baví
se podobně.
Pozoruje
je.
Cítím,
že sleduje i mě.
Cítí
to samé?
Pokusy
marné.
Uhýbá
pohledem.
Vše
v odrazech.
Přímo
ne. Přímo ne.
Ona
ví.
Cítí
mě, jako já ji.
Úsměv
vše
dokonale
prozradí!
Pohledy
se protnou.
Čí
vinou?
Ve
skleněném odrazu.
Čí
vinou?
Nedívá
se lidem do očí.
Co
skrývá? Co skrývá?
Pozvednu
obočí.
Ona
skloní hlavu.
Skryla
smích.
Stanice!
To ne!
Někdo
vystoupí!
Oči
noci,
s ní
vlasy dehtu odchází.
Pohledem
zaprosí?
Ona?
Nikoliv!
Svede?
Nesvede?
Svedla!
A
jak!
Vystoupím.
Po
schodech.
Ještě
níž. Ještě níž.
Do
pekla?
Kam
mi utekla?
Předlouhá
ulička smrti.
Změna
barvy.
Dvě
soupravy.
Dvě
soupravy!
Někdo
vystoupí, někdo nastoupí.
A
Ona?
Pravá?
Levá?
Levá?
Pravá?
Kudy?
Cestou
Rozumu?
Srdce
(se/ne)lže.
Cestou
Srdce?
Rozum
(se/ne)lže.
Pravá?
Levá?
Levá?
Pravá?
Obě
odjíždí!
Davem
opuštěn jsa sám.
Předlouhá
uličko dvousmrtí!
Naleznu
ztracené?
Sotvakdy…
Ale
kdeže!
Panta
rhei!
Jako
já!
Jako
soupravy!
Minuty
běží.
Davy
přicházejí.
Panta
rhei!
A
jsou tady.
Dvě
soupravy.
Dvě
soupravy!
Někdo
vystoupí, někdo nastoupí – i já,
doufaje
ve správný směr.
Stanice
mine stanici.
Stanice
míjí stanice.
Hledám
v odrazech.
Oči
noci.
Vlasy
dehtu.
Šat
tmavý jen tak.
Všude
pouze samý dav.
Stanice.
Naděje.
Stanice.
Umírá.
Stanice.
Poslední.
Stanice.
A
je po ní.
Terminus!
Všichni
vystoupí – i já.
Za
sklem
ve
dveřích.
Oči
noci.
Oči
noci!
Vlasy
dehtu!
Šat
tmavý jen tak!
Skryje
smích.
Všichni
nastoupí – i Ona.
Než
zatáhnou se dveře
Stihne
ve chvíli
utrhnout
mi knoflík
můj
poslední,
můj
jediný!
A
za zády
mi
projde kominík.
Jdu
s davem sám.
Schody
nahoru.
Nevedou
do nebe
Už
ho nehledám.
Padá
z něj hustě sníh.
*
* * * * * *
*
* * * *
Pod
kabát
*
* * *
*
* * * *
bez
knoflíků
*
* * * * * *
**
* * * *
vkrádá
se
*
* * *
*
* ** * *
Zimní
chlad.
*
* * * * **
*
* * * * *
Knoflíky
z uhlíků.
*
* * * * *
*
* * * *
Hle!
Sněhulák!
*
* ** * *
*
* * * * *
Kde
máš kabát brachu?
*
* * ** * * *
*
** * * * ** *
Vem
si ten můj.
*
* * * * **
*
** ** ** * *
Bez
rozpaků.
**
* * * *
* * * * **
Beze
strachu.
*
* * * *
*
* ** * *
Vem
si ho.
*
* * *
*
* *
Je
tvůj.
***
**
*
| 
