Díváš se, jako bys věděla.

Ty malá, tak vážná

se starostlivou čárkou

mezi obočím. Děvčátko

z mého starého zapadlého

alba. 

A ta uzoučká nitka

mezi tvýma očima

se teď v řeku Nil

až k deltě rozlila

a v úrodných nížinách

stále zaplavovaná

novými drápky úžasu

kam až dospěly 

její sladké prameny.

Z mé tváře

ta řeka pomalounku

odtéká. 

Díváš se, jako bys tušila

ač nevinná, jak vypadá

ta  dospělá řež o lásku.

Hrajeme kuličky o důlky

mého těla. A každá duhová

je vítaná. Ale občas vyhrává

ta ošoupaná hliněná, 

jak bezdomovec hladová

a jak stará fotografie

matná.

Díváš se, jako bys slyšela

zpěvy šamanské, flétničky

a sbory chrámové, 

a celý tvůj svět zatím hoří.

A zvony katedrál ulétly,

aby mohly své etudy hrát

žralokům v sutinách

tvých dávných i budoucích

moří.