Oceánem Života k cíli proplouvám
bouře Emocí snažím se zdolat
bezvětří Beznaděje
ani víry Vášně
mne zatím nezkrotily
Pak zakotvím u břehu, kde slunce hřeje
na skalnatý kopec vyšplhám
a v domnění
že našel jsem bezpečný kout
usínám.
Nejspíš zdají se mi sny
Nebo snad pravda by to byla?
Netuším
Něžný vánek mi tváře hladí
a vlasy víská
lehce se dotýká tajemných míst
Kam prsty své položí
tam pocit zůstává
že jak dobře naladěná kočka
chce se mi příst
Víc než jen tvář vánku nastavím
a chtivý polaskání čekám
však vichr mrazivý chladí mou hruď
až k srdci proniká
Kočičí vrnění dávno je pryč
čelím té vichřici dočista bdělý
i loď co byla mi domovem
najednou odplouvá
zůstávám - osamělý
Jsem zoufalý Trosečník
Chytám se nadějí
Vzdávám se snů
Pak pevná skála co zázemím být mi měla
praská
puká
a dřív než zmizím do hlubin oceánu zcela
vánek mne políbí
Procitám
a sluncem oslepený
nejednou vím
že pořád žiju
pro něj
|