jednou jsem věřila
že milovals mě
říkals
tvá ústa byla plná....tak nějak moc
krápníky zmaru
pojili se zemí
v krkolamných štolách
propadlých
šel jsi klidně dál
a já
opodál
netušila nic
v krásném lesku, špatná vlastnost
padlých stesků
tvá smělost brala za kliku
hladila vlasy
toužila a já chápala, asi...
tak jsi vešel dál
chvíli pobyl
moje srdce mlčelo
tvé pádem těžklo
měla jsem tě vždy kamarádem
tak mělo to být stále
a tak dále
mlčela moje ústa
triko ještě schovala jsem
kartáček je už pryč
a mýdlo, nevím co s ním...
asi něco smýt
z kůže
teď hned, můžem
když vidím tě s jinou se smát
známou tváří
jakoby kat
stínal smyté vůně
a v lůně
zrozené sladkobolné řeči
advokátům svědčí
v náš neprospěch
jsem šťastná
žes šťastný
však mlčet měl jsi
měls jet rovnou tam
kde srdci čas láska odmyká
to mé čeká na zázrak
s tebou nepřilétli orli
ale odvál čas
však má to tak být
jeli možné něco skrýt
tak skryju tvář
rozpačitou
ještě stále věřím na zázrak! |