Jak rádi věnujeme přehnanou pozornost, až se zcela obětujeme! Nejčastěji dětem, své práci, kariéře, sportu či nějaké ideji jen abychom nemuseli čelit výzvě nekonečně složitého Života. Ve skrytu duše se chceme před ním schovat, protože mu nerozumíme, neumíme žít. Nevíme si rady se sebou i svým okolím. Tak děláme to, co nám jde, nebo čím můžeme vyniknout. V přírodě je běžné, že děti vyletí z hnízda a jdou si po svých, ale my jim pomáháme až do smrti.

Nemáme dost odvahy se kriticky podívat na to co si myslíme a hledat nové, neznámé, nepoznané.  Není egoistické říci, že  to hlavní je vlastní naše práce duchovního vývoje.