Město

padám ve tvých zdech

jako slovo z úst

Ráno

nesu tě na svých rtech

ač měl bych držet půst

Čas

ten je i není jako my

vítr se jako tělo zdá

Vlas

kol prstů točí prsteny

jak tráva když je tma

Den

ke snu ukazuje cestu

píše na zeď stínem per

Jsem

zdmi stále padám k městu     

i tebou navečer