Staletí divů a nepochopených přání
Snažím se víc zachovat si svůj půvab
Avšak popel zašpinil mi mou tvář
To stačí, abych ničil. To snad chceš?
Země rostlin, zvířat,ptáků a květů
Lidí, co satan podrobil si svou vůlí
Svatých otců neznajíc svět.
Miluji Tvůj úsměv, miluji Tvé tělo
Vše, co smyje jedna noc
Harpyje Ti klobe z dlaně důvěru danou snem.
Nemusím Ti říkat, co bys měla
Nemusím Ti říkat, jak se máš
V drogách se topí Tvé tělo, v procházce najdeš si smrt.
Vítám Tě v pekle moje dcero
Jsme tu všichni, neboj …až, snad Bůh?
Snad zachoval si svoji pověst
V knihách jsem to četl, často o něm povídali
Vlastně nevím, kdo to psal, snad to byli lidé.
Ale počkej, vykouřím si svůj doutník, tak jako dřív
A pak mi povíš, co budeš chtít
Co? Chceš mě poslouchat? Nerozumím tomu.
Dívám se na Tvou tvář, je stejná, pamatuji si ji jasně
Snad jen víc vrásek a Tvé ustarané oči
To, co neznám z Tvé minulosti
Beznaděj se motá kolem Tvé hlavy
A já stojím a dívám se
Mám rád stále Tvůj pohled, tak jako Tvou přirozenou vůni
Nevadí mi Tvé šaty po procházce špínou
Nevadí mi nohy umazané hlínou a paže od injekční jehly
Jsem rád, že našla sis cestu ven z toho pochybného ráje
Přátelé vrátí se k Tobě, neboj
Jen cestu životem zvolili si jinou, tu delší
Pestřejší a trochu zvláštní od té, co znáš
Víš, vlastně nejsme v pekle, vlastně nejsme ani spolu
Ale jsem rád, že víš, co jsem Ti chtěl říct
Žijem staletí divů a nepochopených přání Žijem v chrámu, kde chtějí víc, než můžou si vzít.
|