Vytlačila si uher z ksichtu. Byla mladá a bezstarostná. Trpěla přirozenou touhou po lásce.

Vyrazila na vlakové nádraží. Měla hlad. Už několik dní nejedla. Potřebovala být na kost hubená, aby jednak byla trendy a taky neodolatelná.

Oblečená byla do své vlastní kůže a přes rameno jí visela kabelka vyrobená z lidské placenty. Kromě učebnice ekonomie v ní nosila různé drogy. To jenom díky nim netrpěla od rána do večera depresemi.

Radovala se ze života a měla namířeno do školy. Navštěvovala gymnázium. Byla inteligentní a lehkovážná. Měla velké zelené oči na pozadí žlutého bělma.

Na peróně byla přítomna velká spousta hormonálně rozjívených adolescentů. Všichni měli své nereálné sny a bezbřehé sebevědomí.

Nastoupili do vlaku. Starobní důchodce vyházeli z oken a zaujali jejich místa. Souprava se za jejich bujarého smíchu dala do pohybu.

Jaruně se líbil jeden kluk. Přistoupila k němu a zeptala se ho:

„Máš tu volno?“

*

Podíval se na mě. Vypadal démonicky a uzavřeně. Asi intelektuál, pomyslela jsem si. Evidentně se utápěl v rozpacích a nevěděl co má dělat. Tvářil se jako idiot. Zrudl. Panic, napadlo mě v ten ráz. Přitom mu bylo aspoň 16 let.

„Tys asi ještě nikdy nešukal, viď?“ zajímala jsem se.

„Ne,“ zazněla jeho upřímná odpověď.

*

Ztopořil se mi hned, co mě oslovila. Myslel jsem si na ni už dva tři měsíce, ale nikdy jsem si nedodal dost odvahy k tomu na ni promluvit.

Nabídla mi pohlavní styk. Chtěla to mít romantické. Tak jenom co jsme vysedli z vagónu, vydali jsme se do parku Mazlení. Tam jsme se pomilovali v trávě. Po orgasmech se mě zeptala:

„Jací jsou tví rodiče?“

Pronesl jsem:

„Jeden druhého nenávidí, ale jsou příliš chudí a charakterní, že spolu zůstali, i když to vlastně ani jeden z nich nechtěl.“

„Ty vole, tak ti jsou drsní,“ konstatovala ona.

Ani nevím, jak se vlastně jmenuje.

Pokračovala ve svém verbálním výlevu:

„Moji jsou teda pěkně ubozí zazobaní kokoti. Pořád jen vydělávají hromady peněz a k čemu jim to je?“ Uchechtla se a dodala: „Odpověď je nasnadě. No přeci k tomu, aby mi dávali vysoké kapesné a já si užila hezké mládí co nejvíce to bude možné.“

*

Cosi je k sobě přitahovalo i přesto, z jak rozdílných sociálních poměrů pocházeli. On se jmenoval Leon Vlasatec a ona Jaruna Kmitočta.

Dali to dohromady a nezůstali jenom u jediného mrdu. Mrdali prakticky nepřetržitě a jako králíci.

Jarunu to po 9 měsících přestalo bavit a dala mu kopačky. Leon si v reakci na to podřezal žíly a kdyby nebyl bezprizorní, skončil by v nemocnici. Takto jen promarnil své bytí. Opustil svět, aniž by ho poznal a zmoudřel.

Ona tento jeho čin nechápala. Na světě je přece tolik jiných a krásnějších holek než já, prohnalo se jí kebulí. A kteroukoli z nich mohl kdykoli by se mu zamanulo sbalit. Minimálně se o to pokusit.

Jaruna mu nešla na pohřeb. Žádný se ani nekonal. Jeho rodiče na něj neměli odpovídající finanční prostředky. Aby nepřišel nazmar, vybourali ho, rozkrájeli a naskládali do ledničky.

Vydrží jim určitě celý měsíc a možná i něco málo přes.

Jaruna si našla nového kluka. Byl to šlechtic. Poznala to podle jeho vzpřímeného a hrdého držení těla. Tvářil se jako aristokrat. Četl básně a psal porno. Tímto druhem umění si přišel na pěkné sumy. I tak ale byl velmi skromný. Spával pod širákem, kradl jídlo a příležitostně dokonce meditoval.

Jaruna se od něj nehnula na krok. Byla mu věrná a obdivovala ho. On ji zbouchl a opustil. Ona potratila, vykouřila krabičku cigaret a vypila litrovou láhev rumu. Udělalo se jí špatně od žaludku a začala blít.

Malý kousek za jejím mentálně anorektickým zadkem se zjevil Bůh. Upozornil na sebe tady těmito slovy:

„Ty jsi ale kráva.“

Jaruna si ani nesetřela zbytky hnusu ze své držky a prudce se ohlédla po zdroji toho žvástu. Nikoho však nespatřila.

Asi schizofrenie, problesklo jí lebkou, a samou natěšenou dychtivostí z nadcházející psychotické ataky si promnula ruce.

Bohužel ta se nakonec nedostavila a ona byla nejen zklamaná, ale i normální.

16. srpna 2011