Ještě zbývá sklidit z dlaní

ze dvou polí času setbu

brázdy soli, v nich tys zranil 

ořou zevnitř rukou klenbu.

Stromům pustit v srpnu žilou

setřást z korun mladých vran

čísi touhu dávno shnilou

pochovat u městských bran.

A pak vyslovit to slovo

stát se tichem, nechat cesty jít

snad začne být to nanovo

a my zas můžeme se políbit.

Na vodě kdes teď hvězdy stojí

to šupiny ryb jen svítí v roji.