Dobrý den milý pane.
Dobrý den, my se známe?
Vy mne nikoli. Však já znám vás.
A odkud prosím vás?
Ze života milý pane. Celý ten dlouhý čas.
Tak ze života říkáte?
Ano, celých třicet let , od půl páté do půl deváté.
Nerozumím vám. Prosím, přestaňte mluvit tak zmateně.
Zmateně?
Říkám jen přesné údaje. Sledoval jsem hodiny na stěně.
Cože? Jaké hodiny. Co to plácáte ?
A proč od půl páté do půl deváté?
Člověče! Vy snad rozum nemáte.
Člověče? Ale kdepak milý pane . Já přece nejsem člověk.
Půl páté je narození , půl deváté je smrt.
A třicet let, to je váš věk.
Ovšem už si vzpomínám. Máte pravdu. Zemřel jsem.
Opustil jsem Zemi a pak se dostal sem.
Ale kde to vlastně jsem?
Víte dole jsem slýchal zvěsti.
Že každý člověk po své smrti, dostane se na rozcestí.
Na rozcestí mezi nebem a peklem, kde se o něm rozhodne.
Ach, vy lidi. To je vám podobné.
Dovolte milý pane objasnit vám posmrtné dění.
Víte, ani peklo ani nebe není.
Je jen čas , doba, přesněji den. A ačkoli už vaše srdce netepe.
Vrátím vás do dne, kdy vám bylo nejlépe.
Do dne kdy jste byl šťasten a beze zlosti.
Den beze smutku a bez starostí.
Vzpomínáte na ten den? Neříkejte že ho nemáte.
Jeden den. Vaše nebe. Od půl páté do půl deváté.
