|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Paní Kropenatá dospěla k názoru, že nastal ten správný čas stát se chůvou.
Kolem hlavy si ovázala květovaný šátek, pobryndanou zástěru vyměnila za halenku s nažehleným límečkem, na prsteníček si narvala snubní prsten od Vaška, pojízdnou kabelu naplnila bonboniérami, které si od svých padesátin nechala posílat k narozeninám s přáníčkem –NAŠE MILÁ EVIČKO, TY JSI NAŠE SLUNÍČKO!-, přibalila do ní ještě potvrzení o dlouholeté praxi dozorkyně v Pankrácké věznici, popadla nablýskanou hůl a vydala se do vilové čtvrti za paní Bohatou a jejím dvouletým synkem Dominičkem.
Po cestě se narychlo stavila v čekárně pediatrické ordinace a zatímco matky utěšovaly své vylekané děti; paní Kropenatá totiž uměla bravurně zacházet se svou zubní protézou; hbitě nakradla dětské výživy, šidítka i maňásky.
Paní Bohatá byla z dětských bio výživ nadšená, ihned paní Kropenatou přijmula do rodiny a odjela na liposukci.
Když se Dominiček probudil, paní Kropenatá zrovna přebírala spodní prádlo paní Bohaté a hledala vhodný stan pro plánovanou rekreaci u Slapské přehrady.
Dominiček se však hlasitě dožadoval své chůvy. Naštěstí už měla paní Kropenatá vybráno.
Poskládala své nové plátěné obydlí do lodního kufru, který našla pod postelí, upravila si šátek, v zrcadle natrénovala líbezný úsměv a šla za Dominičkem. Jakmile ji dítě uvidělo, ulevilo si přímo na koberec.
Toe ee, ukázalo na pozůstatek bio kuřete s mrkví.
Paní Kropenatá využila své výchovné zkušenosti ze zaměstnání, pak napsala paní Bohaté krátký vzkaz a odešla.
Když se paní Bohatá vrátila domů, Dominiček stále plakal. Na kuchyňském stole ležela polámaná hůl a u ní cedulka: ŽÁDÁM NÁHRADU ZNIČENÉ HOLE! STÁLA MĚ 20 BONŮ. KROPENATÁ.
Bebi, ukazoval Dominiček jelita na zadečku a ručičkou si zakrýval obličejíček plný krvavých šrámů. Paní Bohatá se k němu posadila na svůj čerstvě kostnatý zadek a přečetla si osm rudých věnování na synkově tváři. Všechna byla stejná: EVĚ VAŠEK 1946.
|
|
|