Monika byla normální holka. Adolescentka s krásným mentálně anorektickým tělem. Ráda se prohlížela v zrcadle. Připadala si neobyčejně smyslná. Do školy nechodila. Nepovažovalo to za důležité. Vydělávala si prostitucí. Vedla bezstarostný život. V jsoucnu se vesměs vyskytovala pod vlivem drog. Pocházela z rozvrácené rodiny. Bydlela s matkou, notorickou alkoholičkou. Otec byl kurevník, seděl ve vězení za dvojnásobnou vraždu a výhradně na ni pomýšlel ne jako na svoji dceru, ale pouhý objekt sloužící k ukojení jeho nejnižších živočišných pudů. Neměla mu to za zlé. Tak to prostě v realitě fungovalo.

Venku bylo krásně. Lidé spěchali. Svítilo jim k tomu Slunce. Měli strach o holou existenci. Kvůli stresu šedivěli a magořili. Monika stála na ulici a čekala na zákazníka. Byla mladá a tak neměla o ně nouzi. Některé její starší kolegyně byly v tomto ohledu na tom bledě. Ty z nich, co byly už opravdu hodně staré, se i proti své vůli transformovaly do podoby bezdomovkyň a následně žebraček.

*

Ondra byl zlobivý výrostek. Asi ze všeho nejvíc ho bavil vandalismus. Staral se o něj dědeček. Rodiče mu zastřelili policajti při bankovní loupeži, jíž se dopustili kvůli tomu, že oba přišli o práci a nezaměstnanost dosahovala bezmála 20%. Získat tak nové místo bylo prakticky nemyslitelné. Podle doporučení vlády si utáhli opasky, ale z něčeho se prostě žít musí. Z ničeho to nejde. Jakmile dosáhlo jejich zoufalství vrcholu, nebylo proč váhat. Z papíru si vyhotovili primitivní makety zbraní a pustili se do bezhlavé akce, u níž už dopředu byli přesvědčeni, že je odsouzena k neúspěchu.

Ondra osiřel. Sociální pracovnice ho předala do výchovy jeho nejbližšího příbuzného. Tomu táhlo na 98 let a chystal se každým okamžikem zemřít. Sotva se tak stalo, Ondra zkontroloval tep na jeho krční žíle a poté co usoudil, že je doopravdy po něm, vymlátil mu pětikilovým kladivem z pusy 3 zlaté zuby. S těmi navštívil vetešníka a směnil je za peníze.

*

Ondra mi byl od prvního okamžiku velice sympatický. Všechno u mě nasvědčovalo upřímnému a hlubokému milostnému citu, který jsem k němu pojala.

Ujal se mě. Mrdal mě jako králík a potom se věnoval zločinu. Vynášelo mu to tolik, že jsem nebyla nucena šlapat chodník. Pouze jsem fetovala a přemýšlela o životě. Bytí samo o sobě mi připadalo fajn. Ale jak člověk stárne, tak přichází o iluze. Mně už brzy mělo být 20. Čím dál častěji se ve mně probouzely mateřské pudy. Chtěla jsem mít dítě.

Ondra proti tomu nic nenamítal. Protože jsem nikdy nebrala antikoncepci, při aktu fyzické lásky jsem zásadně používala gumu, neměla jsem problémy s otěhotněním. Narodila se nám holčička, která byla kupodivu zdravá – dokonce i mentálně. Oba jsme z ní měli ohromnou radost. Pojmenovali jsme ji Osvícení.

*

Život s rodinou mě omrzel. Monika mě přestala tělesně přitahovat. Byla o 5 let starší než já. Napřed jsem ji pouze podváděl. Posléze jsem ji však opustil. Beztak by mě brzdila v kariéře. Čím dál víc mě zajímala politika. Vstoupil jsem do strany Bezpráví. Díky svým skvělým charakterovým vlastnostem jsem se brzy vyšvihl na post jejího předsedy.

*

Monika se vrátila na ulici. Dítě nosila v igelitce. Šukala a měla starosti. Takto si ten svůj život nepředstavovala. Osvícení měla pořád hlad. Řvala a tímto nepříjemně vtíravým způsobem se nekompromisně dožadovala nasycení. V afektu jí rozdupla hlavičku. Její mrtvolku hodila do popelnice. Tam ji objevila jedna socka. Místo, aby svůj nález ohlásila na policii, tak ji snědla. Hlad…, opravdový hlad…, zbavuje lidi soudnosti.

Monika se vdala. Za manželku ji pojal výstřední básník, který si svojí poesií přišel na milióny.

Monika si sedla do křesla před televizí a už se z něj nikdy nezvedla. Básník jí najal služebnou, která se o ni starala.

Monika tloustla a degenerovala.

Básník zavolal jednomu slavnému výtvarníkovi a navrhl mu společný projekt. On poskytne k dispozici svoji starou a on z ní zhotoví umělecké dílo.

*

Kromě toho, že se Ondra stal nejmladším premiérem vlády za celou historii Anonymní republiky, tak začal z jakési blíže neurčité iracionální pohnutky projevovat nebývalý interes o umění. V doprovodu svých goril navštívil galerii, v níž presentovali jeho moderní variantu. A jeden vystavený objekt ho zaujal vůbec nejvíc. Jednalo se o obézní ženu s vytřeštěnýma očima, v jejichž středu se místo zornic nacházely hákové kříže sytě červené barvy. Plavala v lihu přivázaná ke křeslu uvnitř obrovského akvária. Kohosi mu připomínala. Nemohl si však vzpomenout koho.

Ondra byl díky korupci velmi bohatý člověk. Rozhodl se to dílo koupit. Přišlo ho na neuvěřitelných 200 miliónů.

Jelikož Ondra nebyl cvok, uhradil onu cifru ze státní kasy.

29. září 2011