Včera navečer jsem měl malou meditaci. Božské chtělo, abych si pustil skladbu Crown Chakra naplno. Obsahuje archetypy sedmé, nirvanické čakry, tedy Átman. Prostoupil mne věčný zpěv Boha. Nic mi neukazoval, jen na mne přenesl Svůj pocit hrdé vznešenosti.

Když jsem se z tohoto stavu podíval na svět lidí, byl mi k smíchu. Jsme my to spolek… Ještě pamatuji na desetiletí, kdy nám stále říkali, že ještě naše generace zažije komunismus, ráj na zemi. Kde stále je?

Před více než třiceti lety jsem chodil k protestantům a adventistům, kteří zase říkali, že co nejdříve přijde konec světa a poslední soud. Zatím nepřišel. O něco později jsem chodil k jogínům a buddhistům. Ti zase říkali něco o okamžitém a úplném osvícení, ale prokazatelně žádný z nich osvícen nebyl a dosud není. Takoví jsme my – lidé.

Jak jsem rád, že nepotřebuji žádného lidského učitele, aby mi radil! Lidské řeči vůbec nemusím brát vážně. Božská intuice, to je úplně jiná Kvalita výuky!

Kdysi jsem toužil alespoň jednou uvidět Boha. O víkendu mám s Ním domluvenu 174. velkou meditaci, exkurzi u Něj, a neexistuje možnost, že by se to nepovedlo! Jistě bude zase dynamická, v nich naprosto jasně ukazuje svou nekonečnou a věčnou Vševědoucnost a tvořivou Dokonalost. Ukázalo by Ji i největšímu bloudovi, kdyby měl ovšem zájem, což ale nelze čekat. Co mi je ale do toho? Nic, mám svou výuku, svůj proces.