|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
hlavní nádraží a tolik nohou. a těch podpatků... a botky už ani nejsou botkami, ale botami, jak rostou nahoru, jako houby. tahají se po tom lýtku až ke koleni a kdoví kde se zastaví. a to nádraží... co jich tolik láká sem chodit, a pak po kolejích dál? a jedni tam a druzí sem! a nestačilo by, aby si jenom pohled poslali? a to jsem viděl i japonské nožičky! a kde je prosím to japonsko? viděl ho už někdo? prej je tak daleko, že i na měsíc mají blíž. no to mě podrž.
no, a těch nohou má být už čtrnáct miliard. takové číslo si ani sám neumím vybavit. psí nohy se prosím nepočítaj a bosé nohy vůbec. nakonec jich asi bude míň, když ta afrika je napůl v sandálech a napůl taky bosa. prý teplo. nevím. já jsem tady a zima přede mnou a jsem bos. pokud nesolej... blázni, tolik soli, co dokážou vyházet jen tak. moje tráva tedy ráda není, to vím jistě.
a pořád mám v těch nohou guláš. a těch mravenců a havěti v létě! ne, to nejde spočítat. ledaže by počítačem nějakým, co by sám chodil a počítal. a byly by asi dva a šly by každý na jinou stranu, aby se pak mohly setkat. a byly by jak ti natěrači na to slavným americkým mostě... (no jó, nevím, který to je) jak ho natírají z jednoho konce, aby až ho dokončí, mohli začít zas nazpátek. no přeci proto, že je tak strašně dlouhatánskej a celej železnej. a ti dva počítačové, jak se setkají v tom bodě (nejspíš na pražském nádraží), tak si spočítají, že v ten den, v tu hodinu je všechno jinak, a mohou začít znovu! no, není to krásné?! všechno je pořád v pohybu. všechno... a ty baráky by taky mohly někam do prčic. a na poušti je pořád volno. jo!
staré baráky jsou fajn a je v nich teplo. jinak teplo. jejich teplo a usmívají se, a když se někdo usmívá, tak se ani bát nemusím.
až tedy uvidíte plastikovou hračku s obrazovkou..., nebo i bez, jak počítá nohy ulice... šmarjá! aby i ty naše podpisové patníky a kandelábry... no, to tedy nevím, jak dopadne. kdyby těch počítačů nohou poslali o dva, nebo o deset víc, a jak mají tu malinkatou kamerku uprostřed, a fotili a točili by kolem dokola a na vesnici taky, možná by spočítali dřív, že to vlastně spočítat ani nejde. tu jedna noha upadne, tam dvě přibudou a to všechno krát deset, nebo víc.
a ptákové někam do bosé afriky odletěli a někteří, že na to dlabou, kam by se plahočili, když ti lidi všechno kolem maj. popelnice denně plní a pak skládky a afrika je stejně tak daleko.
jednoho jsem tuhle potkal a šel vám namouduši po svých jen tak. a běžím k němu abych mu jako domluvil a ten pták jeden strakatá se na mně vobořil a prskal jako vzteklej kocour. promiň, mates.
to jsem zvědav, jak a kdy se ten pták blbej dostane do tý svý afriky!
|
|
|
