… zůstaneš tu se mnou?…
V odlesku vzdáleného okna
lapá záludně mizející řádek
… musím ti něco říct: jdou po mně…
(Už zase)
Mladí bohové tančí ve slovech starých bohů
Hlaďounké paty a oble soustružené kosti
Obraz se čeří dechem
Do nahé krajiny s nimi v dokonalém objetí
ulehlo ticho kopřiv
Mění ji na dílky – krájí ji jako neviditelný dort
(Řekni mi, voní arsenik? Je to ta vůně hořkých mandlí?)
Nebe je plné starých novin
V nichž se prstem sestřelení ptáci
Stále ještě pokoušejí zpívat
Proluka plná světla
Rozevírá náruč
Neví, zda vrátit barvu do palety
Neví, zda tyto ryby mají ještě oči
Taky ti musím něco říct
Mám tvoje hodinky s nepřesně zastaveným časem
Kde byly, když jsi prosil o vodu?
A kde jsem byla já, když´s plný síly
Rval duši bezu zpod opukové zdi
A falešně si zpíval?
(Je dneska červenec? Mají mě v evidenci?)
Pec nám spadla – toto je jazyk modřin
Nestačí chodit pozdě
Nestačí snít, že žiju.
Nebe. Až po okraj – ačkoliv bez přestání prší
prší
prší
Proto jsme ještě tady – víš?
A svá nicotná křídla si vyhrnujem jak staré ponožky
Se zpuchřelými gumičkami
Nejpozději po třetím kroku padají zpět ke kotníkům -
Už zase -
