Už dlouhá je zas noc

Měsíc vychází ven z ran

popálený as od Vánoc  

mlhou, křikem vran.

Jsem podzim sám

vždyť to jen ty víš

že přicházím odejít

k tobě ze strnišť

A dovnitř zimu pustit

jako cizí stíny

soumraku odpustit

ať není námi vinný.

Že na prahu stojíme

a tiché ticho je.