POSLEDNÍ VÝLET

     Vzpomínal na ty zářivé doby,

     kdy mu bylo pětadvacet

     a on žil naplno ten svůj úžasný život

     plný událostí,

     kdy poslouchal Buddy Hollyho,

     vzpomínal na své bývalé lásky,

     které se třpytily jako perly

     v dálce neskutečna,

     na den, kdy se vymanil z pout,

     kdy píseň "Až přijde ten den"

     ho totálně dostala,

     kdy se rozhodl být věrný

     především sám sobě,

     vzpomínal na své přátele,

     jako na samostatná svébytná slunce

     rozdílného jasu,

     ale neodmyslitelně k sobě patřící,

     pro které láska byla tím nejdůležitějším,

     vzpomínal na ten den,

     kdy na Výsluní

     - stávala tam restaurace tenkrát -

     se rozhodli a založili kapelu,

     slibovali si, že se nikdy nerozejdou,

     a on už žil tímhle snem,

     slíbil si, že zůstane navždy mladým,

     a nikdy nepřestane hrát.

     Teď, na sklonku života,

     na vyšlapané cestě

     na které ležel,

     přes veškeré fyzické proměny,

     kdy už ho ani nohy nemohly nést,

     kdy už ani lžíci neudržel

     a oči měl dojetím zamlžené,

     dostál svému slibu

     a zůstal stále mladým,

     bylo mu stále pětadvacet

     a byl bezmezně přesvědčený,

     více než kdy jindy, o tom,

     že ta úžasná doba se vrátí.

     Doba, kdy se vrátí i on

     a bude zase hrát.

     srpen 2001