Podzimní hrátky

Vítr si pohrává lačně s listy stromů,

nosí a hýčká je více než zdrávo,

a já se ptám u sta hromů,

kdo mu dal na to vůbec právo?

Jsi náladový podzime jako ta hysterická žena,

co život svému manželovi věčně kazí,

diky tobě na sobě nám nic nezbyde,

 my stromy jsme díky tobě opět nazí.

Ty zlý podzime navrať nám náš šat,

což musíme být všichni opět nazí?

namísto nás si trávu po kadeřích hlaď,

bez šatů zima je a nás mrazí.

Hraješ tu s námi hru dosti falešnou,

jsi divný pán nemáš vůbec žádný soucit,

díky tobě mravy opět dosti poklesnou,

slyšíš tak běž jinam šaty jiným loupit!