Z
dopisů; ten obrázek, na němž lodě kotví u mola a molo v raccích
Jak
jsi mi byl možný?
když
uléhám k oné veškeré lidské váhavosti
nedočteme
míli, natož slovo, natož rozbřesk slova...
Patrné
je, že souhvězdí protějších oken
jsem
nikdy nepojmenovala...
Neodpomohu
si tentokrát slovem protože;
jaká
jsou nastalá jitra, když ne ta v očekávání zesnulého
hlasu?
Hlasu z couvající strany obrazu
namačkaného
do očí
Chvěje-li
se list, o čem se chvěje?
Zřetelně
vyslovuji mimo rytmus:
„O
nás, přeci o nás...!“ Ten čirý obrázek..., tak čirý, že
rybářův
vlasec
je vidět přes celou zátoku
a
pak ještě přes tu vzdálenost od skříňky
ke
křeslu
se
zeleným přehozem
|