Venku prosinec  

tam prší tma

a holub, šedé Slunce

zhasl oč jde v perech  

hodiny tikají

kolem žárovky

a pokojových květin   

to je čas

a naše pravoúhlá bdění

přitom nikomu nemají co říci

ani k nikomu co mlčet

potkal jsem dnes mrtvý dům

a se zatlučenými ústy

slepli jsme navzájem

si na pozdrav

a přesto ještě viděli jsme

začátek větru 

i padat list

jež nepoznal kmene

ani podzimu