JSEM BOHATÁ

Mám velmi dobrou přítelkyni.

Vlasta se jmenuje, ale to není

důležité. Ona je totiž

pohádkářka s vlasy jako zapadající slunce.

Vstává kolem čtvrté hodiny ranní

a píše na konzulu zeleném – věrném od roku 1968.

Básně o životě

a tak.

Už má za sebou kus cesty,

je moudrá, vzdělaná, i nějakou zkušenost utrpěla

– má tedy vše, co k psaní potřebuje.

Už má za sebou kus cesty, a tak

pomáhá i druhým. Vždycky, když mi něco velkého

ze svých objevů ukáže /nebo dá/, dělá,

jako by se nic nestalo.

A protože jí vážná nemoc nedovolí spát,

vstává kolem čtvrté hodiny ranní

a píše na konzulu zeleném

- věrném od roku l968, aby

se smířila s osudem

svých

židovských

předků

.