Ukřižovaná – napůl panna, na půl popálená ….sladkost
uhranutí
něžné zjizvení kůže … od pohledů
věděla jsi to od začátku
ale bránila ses BOHU
na vratkých
kovových a chladných … vratech do ráje
přibita – v lůně probodnuta
přesto panna
… stále více větvení prostupuje víru
stromově oživlé pařáty noci
trhají dále tvoji lidskost
ze srdečních chlopní – tak tiše bující …
smrt … to zrození do temnoty
krajina vrcholů a syntetických orgasmů
kdy tišící kapsle plné krve – putují na druhý břeh
a líbají plameny … ty žhavé doteky
… ty rudé jazyky
cítila si je?
Je podzim
a opadané slzy šustí v ulicích
pestrobarevné střepy odrazů
rozbitých zrcadel
a ty si zbila/zbyla sama – náhle probuzena: trochu panna/trochu popálena
nikdy už nechceš být tak zvláštně obejmuta
v kraji odpuštění ….
dnes zase budeš sladká
usínat na nebesích z peří
ale ty jizvy?!
Se neztratí …
Podebrané oči, vlas a dalekohled z totografie mé dámy
mrtvý pohled
do zrcadelných otisků
podebrané oči
od veškeré tvé bolesti
oči
vráskami zvýrazněné němé vody
a na jazyku
vlas
ta dávivá vzpomínka na chvíle touhy
ZRADA
té malé dámy
fotogenické potvůrky se zlatem ve vlasech
pít, pít, pít – žadoní ztracení v poušti / beze svědků – neodpouští!!!!
a tak zkrze tunýlek
srolované fotokarikatury
sleduju svět tak krásně omezený
na zorné pole nezorané
( a občas mihneš se mi přes hledí
taková moje bílá myška
abstinenta od láskopadů)
potlesk, úklona a baletka na jezeře se topí ve vlastní vině
ticho
klid
nerušit
padá hvězda! Přej si něco?!
|