Spatřil jsem anděla

tmavou nocí letěl

a hvězda má zářila

K sobě přivolal jsem ho

abych do tváře mu pohleděl

Němé jizvy tvář jeho

a skoro již zas odletěl

Když pak na šrámy optal jsem se

odpověděl:

„Každý šrám, jež mi věčnost do obličeje vryla

je lidská lež vyřknutá

co za pravdu se skryla.“

Potom povšiml jsem si náhle

polámaných bílých křídel

co chtěly by kmitat stále

a skoro již zas odletěl

Když pak na křídla optal jsem se

odpověděl:

„ Krásná má křídla bývala a hladce po nebi létala

  avšak když zbraň proti člověku poprvé vystřelila

  křídla má se zlomila.“

Bledou líci pak

slaná kapička zvlhčila

Nespadla další však

a skoro již zas odletěl

Když pak na slzu optal jsem se

odpověděl:

„ Každá slza, jež zvlhčí mi líce

  je pro duše ztracené, co žití své ukončí

 jedna slza a duší tisíce.“

Bývala jeho tvář čistá a hebká

nyní jest škaredých zranění plná

a křídla jeho dobře mu sloužila

Když ale do výšin vyletěl

bílá křídla ho zradila

Býval veselý

teď poslední andělská slza se zrodila

Býval živý

to ta lidská společnost anděla zabila

Spatřil jsem anděla

v tmavé noci zemřel

a hvězda má zářit přestala