ÓDA NA GILOTINU A ELEKTRICKÉ KŘESLO

Již při pomyšlení nato, že by někdo byl někdo schopen psát ódu na gilotinu či elektrické křeslo, si jistě mnozí poklepou na čelo a pomyslí si, že takový šílenec nepatří mezi normální lidi.

Podobné pocity jsem měla při sledování reportáže ze dnů NATO. Tatínkové s dětmi na ramenou nadšeně obdivovali nejnovější vojenskou techniku a zejména  vysoce sofistikovaný model nějakého bombardéru. Reportér s euforickým vytržením pěl ódu na ten zázrak techniky a úžasný výsledek  lidského pokroku, na kterém pracovaly stovky odborníků.

Také ministr obrany pěl v jakési televizní debatě ódu na tento  úchvatný produkt lidského umu a inteligence, a nenápadně leč opakovaně zdůrazňoval, jak by naše armáda potřebovala modernizovat.

Připadal mi jako vypočítavý vnouček, který při návštěvě babičky nadšeně vykládá o sbírce angličáků, kterou  viděl u kamaráda, a přitom kalkuluje s tím, že ta stará dobračka mu dá ze skromného důchodu peníze na nové hračky. Zatímco naivní vyčůranost malého kluka může dojmout či pobavit, v tomto případě jsem měla pocit spíše negativní a docela jsem se divila, že pan ministr se v závěru svého chvalozpěvu neobrátil na televizní diváky s žádostí, aby posílali finanční příspěvky, a nebo si dobrovolně zvýšili daně, aby si naše armáda mohla pár podobných příšerně drahých hraček také zakoupit.

Když jsem to kolektivní třeštění pozorovala a poslouchala, napadlo mě, zda si ti jásající tatínkové se synky na ramenou uvědomují, že to co nadšeně obdivují je, stejně jako výše zmíněná gilotina nebo elektrické křeslo, primárně prostředek k zabíjení lidí. A když se něco zvrtne, někdo si třeba splete tlačítko, nebo se nějak významněji  změní geopolitická polarizace světa, tak i jich samotných. A s tím spletením je to velmi snadné – třeba v Iráku válka začala s odůvodněním, že Saddam vlastní nukleární zbraně hromadného ničení a představuje hrozbu pro celý svět. Vzhledem k tomu, že je Irák  malá zemička, říkala jsem si už tehdy, že Saddam musí být opravdu šílenec, když se chce pustit do boje s celým světem.

Ale žádné zbraně nalezeny nebyly, Bush nikdy neřekl sorry spletli jsme se, a já se divím že nikdo nemá strach, že by se mohl právě tak splést příště…teď mimochodem objevili nukleární nebezpečí v sousedním Iránu, tak si říkám že bych tam měla zajet na dovolenou abych se pokochala těmi úžasnými památkami, dokud tam ještě jsou…

Když se měl v Brdech stavět radar, spousta lidí jásala nad tím, že se staneme součástí obranného deštníku – já se naopak bála. Kdybych byla arabský šílenec, který chce zaútočit na Západ, napřed bych zničila místa, kde jsou radary, které by mohly detekovat mé rakety a zmařit tak mé snahy. Takže bychom to schytali jako první. Ještě že z toho sešlo.

Zatímco gilotina nebo elektrické křeslo jsou určeny k likvidaci zločinců, bombardér při zasahování nepřátelského cíle dokáže během vteřiny zlikvidovat celé město nevinných civilistů. Jak se to nedávnou omylem podařilo Izraelcům v Libanonu, nebo Američanům v Iráku, nemluvě o tom, co se dnes děje v Afganistánu, a o kolika takových nedopatřeních se veřejnost nikdy ani nedozví.

Smrtka  díky technologickému pokroku vyměnila kosu za kombajn a jásající davy kolem těchto zbraní křepčí jako pohané kolem modly.

Elektrické křeslo se dá považovat také za zbraň - zbraň Justice proti zločinnosti, přesto  spousta lidí protestuje proti trestu smrti s odůvodněním, že občas kvůli justičnímu omylu může zemřít nevinný člověk.  Kolik nevinných zahynulo třeba právě ve zmíněném Iráku? Proč ti rozhořčení obránci nevinných neprotestují i proti tomu?

Právě v těchto dnech probíhá v USA proces s americkým vojákem, který umístil na Internet záběry masakrů nevinných afgánských civilistů, kteří byli zabiti „náhodou“. Armáda chtěla tato nedopatření před veřejností navždy zatajit a tak se na neposlušného vojáka zlobí. Námitky jeho obhájce, že jde o právo na přístup k informacím asi neprojde, protože tato pravda byla prohlášena vojenským tajemstvím. Možná proto, aby americký lid nevěděl, jaká zvěrstva se v jeho jménu  páchají. To by přestali  podporovat  vojenskou mašinérii a zbrojní průmysl by mohl zkrachovat, takže někteří v něm zainteresovaní jedinci by si už nemohli dovolit soukromá letadla, luxusní jachty a život v přepychu o jakém obyčejní smrtelníci nemají ani potuchu. Udržovat masy ve strachu je nejlepší způsob jak je přimět k placení daní, když už nehrozí Sovětský svaz s východním blokem tak se holt musí najít jiný nepřítel. Komunismem se už strašit nedá tak nastoupí Islám, Usama, Saddám, zelení mužíčci, kdokoliv…

Při zmíněné přehlídce NATO reportér zdůraznil, že obdivovaný bombardér byl úspěšně nasazen právě v Iráku nebo předtím ve Vietnamu.

Vzpomněla jsem si na dokument v němž nahé vyděšené děti utíkající z hořící vietnamské vybombardované vesnice. A také nedávné záběry jiných dětí, které k nám z Iráku přivezli jejich rodiče, aby zde podstoupily plastické operace zmírňující alespoň částečně jejich doživotní zmrzačení způsobená při náletech hodných Američanů, kteří je tak zachránili před zlým Saddamem …nemluvě o tom, že za cenu jednoho bombardéru by se daly nakoupit tuny obilí, které by z Africe zachránily životy dalších dětí umírajících hlady. Ale což, dětí je…

Aby to nevyznělo pesimisticky, vcelku si myslím, že svět je krásné a harmonické místo, lidé jsou hodní a ušlechtilí, Bůh je dobrotivý, všechny nás miluje a řídí svět tím nejlepším možným způsobem.

Jen záleží na tom, na kterém místě naší modré planety se narodíte, na jaké lidi narazíte a k jakému bohovi směřujete své modlitby za mír a klid na světě.