Růžový slon s bílým cylindrem
a prasátko se čtyřlístkem
a modrá kytka celá dřevěná
ze stěny usmívá se Dalí
Umělé narcisy na propáleném ubruse
se naivně usmívají
Nádražím projíždějí vlaky
jsou plné lhostejných pohledů
průvodka na perónu přešlapuje
Mé tělo sedí na lavičce
a najednou se začne stmívat
už ani nevím
kolikrát jsem žila
už vůbec nepočítám navštívenky smrti
Mé tělo sedí na lavičce
a v křeči zkroucené se snaží promluvit
nebo snad dýchat
Už ani nevím
Mé tělo
už nedýchá
a nemluví
Už jenom existuje v mezičase vesmírů
|