VYZNÁNÍ
„ Otrhávám Ti z očí řasy
miluju když jsi tak bezbraně tónovaná
na kůži sněhové stopy tají jak ...
uvadlé peprminty skutečnosti
Probudil jsem se mezi černobílé palmy
stál tam muž – s potřísněnou váhavostí naučených odpovědí
smekl buřinku a hodil po mě rudého králíka
D Ě K U J I
vstal jsem s tváří otupělou řevem pohozených kapesníků
odkrajoval z asfatových dóz nekonečné cesty
i tu strohost jablokových jader v tuláckých ozvěnách
když stojí realista v davu kabátů
co imitují lidské kletby
je těžké říci do očí lež
byla – Li duše někdy volná
přešlapovala na dlouhonohých ságách pasivity
zvětralé oční sloupy tupě zíraly
NA
tiché, osekané horizonty s kulatými stoly
prostřené digitálním úprkem vteřin z času
TO VŠECHNO JE UVNITŘ
na pamlskových nástěnkách lichoběžníkových stěn
v soustavě odtrhaných kalendářních výtoků amnézie
mezi tím vším my dva
lepkavé ostruhy vzletných blán
z vína vodu proléváme do kropenatých oceánů
A
z břitkých skořápek
v prasklínách
západ slunce dopadá
do tvé dlaně ...
osudné jamky rýžového pole
řekni,
že i když Tě zavřu do místnosti tvořené gesty
neodejdeš …
samota je v singlových příborech
ranního dřezu
to dávno vím, ale stejně
z prachu nakonec se obrátím leknu a v té tiché domýšlivosti padajících hvězd Tě najdu“
|