Na světě je krásně. Lidem je dobře. Tedy jen těm, co mají peníze a kteří se chovají dle poučky: Sytý hladovému nevěří.

Politici nejsou žádní pitomci, o čemž svědčí jejich blahobytné pupky. Premiér Sračka s impozantní padesátikilovou nadváhou vzkázal voličům:

„Zatočíme s chudobou!“

Krátce po vyřčení této věty otevřel ministr financí první z koncentračních táborů určených pro notorické flákače. Nad jeho vchodem se skvěl tento nápis: KDO NEPRACUJE, AŤ NEŽIJE!

*

Milan Kudrnáč se ocitl bez zaměstnání. Odehrálo se to zčistajasna. Padáka dostal bez udání důvodu i odstupného, na něž neměl ze zákona právo. Díky nízkému platu, který do té doby pobíral, a jenž navozoval neodbytný dojem almužny, neoplýval žádnými úsporami. Když se ten den vrátil domů, poznamenán touto tragickou událostí, spatřil stát u plotu exekutora.

„Měl jste pěkný dům,“ pronesl k němu medově sladkým hlasem.

Milan ho ignoroval a pokusil se odemknout. Jeho klíč už bohužel do zámku nepasoval.

Milanovi se objevil v hlavě velký otazník. Otočil se po exekutorovi, který právě předával nové klíče od jeho domu svému kamarádovi. Ten mu na oplátku věnoval třicet pět tisíc. Usmívali se a tvářili se kromobyčejně spokojeně. Měli holohlavé lebky, zdobily je zlaté řetězy a oblečeni byli svorně do značkových teplákových souprav. Společnost jim dělaly atraktivní adolescentky v mikrokinách, pro něž byly charakteristické mentální anorexie se silikonovými ňadry.

K Milanovi přistoupil policista, praštil ho po hlavě tonfou a přikázal mu, aby se zdekoval, u čehož ukázal na exekutora a jeho přátele.

„Copak nevidíš, že jim tu vadíš? Táhni, nebo tě zabiju!“ Tón jeho hlasu nasvědčoval tomu, že tuto svoji výhružku myslí smrtelně vážně.

Milan si moc dobře uvědomoval, že klesat na mysli nemá význam. Jsem mladý, mám velkého čuráka a krásnou držku, pomyslel si a rozhodl si splnit svůj dávný sen.

Stoupl si na krajnici hlavního silničního tahu, natáhl ruku a počkal, až mu zastaví auto. Protože vytvářel neodolatelně sympatický dojem, netrvalo dlouho a zabrzdila mu blondýna s plnými smyslnými rty a s piercingem v podobě lebek se zkříženými hnáty v každé ze svých bradavek.

Sotva vyjeli z vesnice, odbočila na polní cestu a zastavila u lesíka, pročež ho poprosila, aby ji znásilnil.

Jednalo se o poněkud excentrickou studentku filosofie s masochistickými choutkami, která se vracela z Velkého Psychózy na krátkou návštěvu svých bohatých rodičů. Její otec byl starosta Snětína a matka podnikala v organizovaném zločinu, pro nějž měla talent od samotného Boha. Sice jeho výskyt v jsoucnu považovala za zcela nepravděpodobný, ale na druhou stranu věřila v katolickou církev. Ta jí připadala neoddiskutovatelně reálná.

Milan vyšel té studentce vstříc a přivodil jí několik řetězových orgasmů. Zbytek cesty mlčeli. Vysadila ho v ulici zvané Slizánka.

Tohle jsem měl udělat už dávno, pomyslel si Milan a překročil práh umělecké agentury nazvané prostě Dětské porno.

*

Netrvalo dlouho a z Milana se stala mezinárodní celebrita. Vydělával milióny, překypoval zdravím a dobrou náladou. Dokonce sám papež Inocet XIII. ho zbožňoval a co se týká pedofílie, považoval ho za svůj nedostižný ideál!

Milan seděl před televizí a jedna z jeho bezčetných milenek mu kouřila ptáka. On jedl kaviár a zapíjel ho šampaňským. Sledoval u toho dokumentární film, který pojednával o životě v koncentračním táboře.

Internovaným flákačům nedávali jíst ani pít. Pouze je plynovali a následně měnili v popel. Milan už dlouho neviděl tak nudný pořad. Ejakuloval, sjel několik lajn kokainu a vyrazil na střelnici, kde se výtečně odreagoval střelbou na pohyblivé cíle, jimiž byli bezdomovci. Krmili je kvůli tomu stimulanty, jinak by byli příliš apatičtí a nebyla by to žádná zábava.

Lidé bez domova už ani nejsou lidé. Svým vzezřením připomínají zvěř a ta do civilizovaného světa nepatří. Podobně jako příroda. Nebylo tedy nutné disponovat jakýmikoli výčitkami svědomí.

*

Protože nebyl Milan hloupý, spořil si u soukromého penzijního fondu na dobu, kdy už mu jeho mrdák nevydělá ani tantim. Ve skutečnosti se však jednalo o tak zvaný tunel, který vedl do bezedné kapsy patologicky hamižného ministra práce a sociálních záležitostí Hybrida Žaluda. Takže když Milan zestárl, skončil nejen bez prostředků, ale i na dlažbě. Zlatá mládež ho při nejbližší vhodné příležitosti polila benzínem a učinila z něj živou pochodeň.

Milan byl rád, že to měl poměrně rychle za sebou. Trpěl jen asi pět minut, než mu vlivem nesnesitelné bolesti puklo srdce.

29. února 2012