Snídal jsem večerní déšť

rozsypané

mokré i nestálé titulky oněmělých filmů

vracím se k Tobě

na pravidelných patrolách uvnitř stěn

kladly promítané ozvěny

hopsající magnetky z opuštěných lednic

zase se vracím k Tobě

zářivky imitují umírající hmyz

občas probliknou a pak jen nevinně krčí světlo u stropů

jako by se styděly za odkrývání tváří

to se vracím k Tobě

mezi tím

v prosklené baňce

zadýchávám výhled

maluju do mlhy ptáky … ale vždy mi nakonec odletí

bez návratů

hnízda jsou podebrané domovy kytarových tremol

když se vracím k Tobě

už ani neusínám

večer zemřu a pak v ranním obřadu procitnu

-zaprášený

-pokousaný

-hladový

těkavý partyzán s otoky na víčkách

v pominutých barikádách ctností

a kuželovitých svodů kalendářních číslic a jmen

to jsou ty návraty k Tobě …

kroky trnkových keříků – trhající kůži

hlasité Dup stepy urbanistických drumů

a dveře s tichou vložkou

kam pasuje klíč

co jsem spolkl