LEVITUJÍCÍ TŘEŠNĚ

šel jsem po nažloutlé cestě

mezi klasy urnových hájů

mé kajícné zorno
uvidělo dva rudé body

nehybně trčící v prostoru

„to jsou jen levitující třešně“ ozvalo se

hm … jenom …

jednu jsem“utrhl“

schoval ji v kapse

druhou nechal poletovat

v té době bylo všude mnoho hmyzu
slunce se krylo v metrových zákopech

ve válečném stavu

                     VŠUDE TICHO

v zimě jsem seděl u ohně

a lidé si povídali o červených bodech na nebi

řekl jsem „ to byly levitující třešně“

sáhl jsem do kapsy

a chtěl ukázat důkaz

vytáhl jsem červenou dlaň

lidé se na mne podívali

smekli klobouky

je to už rok co mne zabili

věděli to všichni

                         JEN NÉ JÁ

........................................................................................

POZN.

MŮJ PŘÍSTUP K POEZII:

• poezie je pro mne život

• báseň se snažím napsat v moment co mne napadne – a dále ji neupravovat

• snažím se zachytit pach okamžiku / myšlenky

• poezie je pro mne TEĎ – s překlepy, s chybami, se špatnou gramatikou ( jako když se člověk přeřekne nebo řekne něco nevhodného, také to nelze vzít zpět )

• báseň je mé plátno či hudební nástroj

• občas je celá má báseň napsána jen pro JEDNO SLOVO

• poezie je pro mne volnost, svoboda a individualismus

• moje poezie jsem JÁ! NIC VÍC / NIC MÍŇ