Být člověkem je na hovno. Milan svůj úděl nenáviděl. Bylo mu pět let, když si to uvědomil. Už nechtěl nadále žít. Přišel za svojí matkou a sdělil jí:
„Nevěřím na realitu, chci se dostat mimo ni. Jenže nevím, jak toho mám dosáhnout.“
„Možná by ses mohl oběsit,“ poradila mu zploditelka. „To si uděláš na jednom konci špagátu smyčku a ten druhý přivážeš k nosnému trámu v podkroví.
Stojíš na židli, smyčku máš kolem krku a provaz je tak dlouhý, že při jejím podtržení tvoje nohy nedosáhnou až na zem a dojde k zaškrcení.
Jestli chceš, tak ti s tím pomůžu.“
„Byla bys hodná. Jsem celkem nešika a kdoví, jestli bych to nepokazil.“ Uvítal Milan její nabídku.
*
Naposledy si vyměnili pohledy a řekli si sbohem. Kopla do židle, o níž se Milan opíral pouze špičkami tenisek.
Aby měla jistotu, že je po něm, poklekla, vzala ho za kotníky a prudce trhla.
Po smrti Milana se jí hrozně ulevilo. Setřela si pot z čela, posadila se v kuchyni ke stolu, otevřela litrovou láhev borovičky, nalila si do plechového hrnku a strašně se ožrala, pročež upadla do bezvědomí.
Procitla druhý den ráno. Krátce nato dostala hlad. Vzpomněla si na mrtvolu a šla si z ní vyříznout kousek masa, které následně uvařila a snědla.
Takto posilněná se svalila do postele a dala si tří a půl hodinového šlofíka. Když se probudila, opláchla si obličej a vydala se sbalit nějakého kluka, který by ji přivedl do jiného stavu.
Milovala děti. Nedokázala si bez nich představit svůj život.
*
V baru U Medicinmana si vyhlédla týpka, který se jí zdál sympatický. Měl velkého ptáka a hezké modré oči. Seděl na barové židli a šilhal po ní. Vyhrnula si minisukni sukni a ukázala mu svou číču. Oldřich – tak se ten samec jmenoval – vypustil z pusy několik slin vilné chlípnosti, ztopořil se a dostal chuť na sex. Svezl se haksnami na podlahu, přistoupil k ní, plácl ji po zadku a nabídl jí bezodkladný pohlavní styk.
„Kde si to rozdáme?“ zajímala se Lucie, matka nebožtíka Milana.
Oldřich pronesl:
„Existuje několik možností. Já osobně bych však preferoval toalety. Vůně chcanek a sraček mě rajcuje. Co ty na to?“
„Že jsi dobytek. Jdu do toho!“
*
Lucka si udělala těhotenský test. Zase byla v tom. Rozhodla se to oslavit. Zkouřila se hašišem, pustila si hudbu a začala tančit.
Za devět měsíců porodila holčičku. Sociální pracovnice jí poradila, že by nebylo od věci pořídit si k ní i tatínka, který by je držel finančně nad vodou.
Podala jí katalog a řekla:
„Jsem si jista, že si vyberete. Drtivá většina z nich tráví osmnáct hodin denně v práci a ke všemu v zahraničí. Ohledně posílání peněz jsou spolehliví a k osobnímu kontaktu by mohlo docházet minimálně, eventuelně vůbec. To už by záleželo čistě jen na vašem rozmaru.“
Lucie ji však odbyla těmito hrdými slovy:
„Jsem, vždycky jsem byla a i v budoucnu plánuju zůstat svobodnou matkou!“
*
Lucie byla bezstarostná a nezodpovědná. Hodně pila alkohol a konzumovala i jiné drogy. Její dcera Jana jí v tomto ohledu byla dost podobná.
Závislá na heroinu byla už od svých dvou let. V sedmi se z ní stala rocková hvězda a v devíti spáchala sebevraždu.
Vystřelila si mozek z hlavy legálně drženou brokovnicí.
Lucie po své dcerce zdědila spoustu peněz. Mohla si díky nim dopřát cestu kolem světa, po níž odmalička snila. Střídala během ní chlapy jako na běžícím pásu a domů se vrátila s půlročními dvojčaty Michalem a Adélou.
Posadila se s nimi před bednu, pustila ji a začala sledovat nekonečnou telenovelu. Vyvolávalo to v ní pocit neskonalého štěstí.
22. března 2012 Petr Měrka
|