Bloudit stále ulicemi

Bez cíle či touhy jen

Zapít žal pár sklenicemi

Svět se změní v čirý sen.

Hledáš stále svoje místo

Ptáš se:”Kam se dáti mám?”

Nikdo však Ti neodpoví

Zase stojíš jen Ty sám.

Jen Ty sám uprostřed moře

To co nikdo nevidí

Má své vlny barvy mnohé

Však tvořeno je z lidí.

Na pobřeží vskutku krásném

Rozhlédnout se v širou dál

Při matičce Vltavě

Jsem se dnešního dne jal.

Horizont zde překypuje

”stověžatou” Prahou

Avšak Pražský hrad snad směle

Hrdostí svou samou

Upoutá pohled tak stroze

Člověk podléhá hypnóze

Z které se neprobudí.

Jako kluzký had tak líně

Vltava se plazí plynně.

A do svého náručí

Přijímá vše beze slov

Nikdo racku neručí

Že úspěch potká dnešní lov.

Celá společenství snad

Vrhají se v kořist svou

Jejich cestu vede hlad

Tu potravu bezmocnou