PANNA
Lhůta cca 21.8. – 20.9. vládce je Merkur a živel je země
Svůdná vůně výšek stoupá nad hory
V údolí je ticho Vyrovnané snopy
Pod plachetkou přísně utažené copy
na skloněné šíji Panny pokory
Vůně stoupá k nebi Stoupá na špičky
Panna sčítá klasy Spěte klidně spáči
Tam kde stojí Panna se zem neotáčí
U nohou jí vadnou suché slzičky
Vůně už ji volá Odemyká strop
Odemyká cestu z pozemského trní
Panna neodlétá Mlčky čistí zrní
Po kotníky v zemi převazuje snop
Léto končí, skládá účty. Plody zrají. Ještě měsíc je třeba je chránit proti všem ničivým silám, než se jich ujmou dramatické vlivy podzimu.
Panna je třetí variací péče. Je to péče živlu země: konkrétní a dělná. Panna pečuje jako služebnice. Vývoj potřebuje ještě mnoho práce. Panna je přijetí služby ve světě.
Po Raku–matce a Lvu–otci králi přichází Panna jako kralevicův učitel. V postavení, v němž se paradoxně slévá služba s autoritou, nám vštěpuje smysl pro povinnost a smysl pro pravdu.
Stejně jako v Blížencích tu vládne Merkur–Hermes. Ale tento taškář nějak zvážněl. Zde je to spíš Merkur – tvůrce měr a čísel, patron počtářů a lékařů. Jeho výrazem je ukázněný rozum. Rozum je základ panenského postoje.
Blíženec občas nechápe to, co nelze vyjádřit slovy. Panna redukuje nedozírnost jevů filtrem logického úsudku. Nezávisle na výši osobního IQ klade na svět požadavky systémů a metod. Svět má být přehledný jak fungující přístroj. Řád v něm udržují pravidla a fakta. Fantazírování stojí mimo zákon. Pochopit znamená zdůvodnit.
Merkur v Blížencích působí jako rozptylka a v Panně jako spojka. Dává smysl pro detail a přesnost. Dává schopnost soustředění a drobnohlednou výdrž přímo k neutahání. Typická Panna je vědec, rapper, matematik, právník – člověk, který krotí chaos, uzavíraje ho do struktur. A velmi často ošetřovatel či lékař. Rád slouží věcně, v panensky čistém bílém plášti a v atmosféře sterilního pořádku.
Panna žije v realitě – v tom, co sama realitou rozumí. Závrať výšek i uhrančivost hloubek Pannu lekají. Nehledá klíče od třináctých komnat pudů. Chce žít v jakémsi středním pásmu, chráněna před všemi extrémy. To, co šlehá mimo meze, podivné protuberance lidské zkušenosti – extáze a vášně, šílenství a čáry – to ji zneklidňuje jako sopka pod vodou. Raději se vzdá velkého citu, kdyby ji měl zbavit sebevlády. Jejím citům vládne cit pro míru.
Panna je zvyklá plnit očekávání. Koridor konvencí ji vede krytou cestou, je zdvořilá i v džungli. Ale zachovává si jednu vzdornou vlastnost, a to nápadnou kritičnost. Střízlivý rozum se nedá jen tak ošálit a každou chybu chytá za slovo. Panna je ústupná a mírná bytost, hrubé násilí ji děsí – ale ve sporu je z ní nelítostný sok. Argumentuje, jako se druzí perou. Dá přednost faktům přede všemi ohledy.
Snad v celém zvířetníku není druhé tak pracovité znamení. Rekrutují se z něj odborníci a otroci své odbornosti, hezkým převzatým slovem „fach idioti“. Panna má něco, co postrádá Beran: mravenčí píli, nimravý smysl pro poslední steh. Nechce dík ani palcové titulky, dělá to pro věc samu. Je to vědec posté opakující týž pokus z odpovědné lásky k vědě. Je to sestra bdící nad nemocným z odpovědné lásky k člověku.
Pannu ohrožuje jistá sterilita. Někdy ulpí na svých zvycích a ustrne dřív, nežli se mohla plně rozvinout. Cit zaschne ze strachu z citů. Sebekontrola omezuje, přílišná střízlivost ochuzuje, kritičnost odstrašuje a asketický rozum vede k samotě.
Smutnosměšným výsledkem je suchar, otravný rozumář a šťoura, který na všem najde chlup. Trochu se štítí lidského tepla. Cudná nedotčenost jednou zvadne. Stará panna sedí v nudně uklizeném bytě jako v baště proti podezřelým vůním života.
Nejvyšší typ Panny je člověk vzácné čistoty. Je to biblická Marta, milosrdná sestra světa. Je neviditelná jak anděl strážný. Pokorná, tichá, k sebezapření skromná a k průhlednosti pravdivá. Její Já tak ustupuje do pozadí, že jí nikdy dost nepoděkujeme. Chrání nás před lží, před špínou a vulgaritou. V její průsvitné bělobě je příslib, že pravda jednou zvítězí.
TAK MLUVÍ PANNY:
Pokud jsem udělal to, co bylo mou povinností a co jsem mohl, a nedělal jsem to pro sebe, pak už nesmím nic na sobě požadovat, musím se uklidnit, vydechnout a modlit. – Velice mě uklidní a posílí, když si živě představím a uvědomím, že jsem tu jen načas, abych splnil nějakou věc, která se ode mne požaduje. A když na té věci podle svých sil pracuji, pak co se se mnou může nepříjemného stát?
(Lev Nikolajevič Tolstoj)
*
„To, čemu říkáme intuice, je ve skutečnosti dojem založený na logické dedukci. Já se nemusím shýbat, sbírat nedopalky a prohlížet si pošlapaná stébla trávy. Stačí mi pohodlně se usadit v křesle a myslet. Toto,“ zaťukal si na vejčitou hlavu, „to je to, co u mě pracuje!“
(ústy svého Hercula Poirota Agatha Christie)
*
„První povinností Rozumu je nedůvěra k sobě. To je něco jiného než podceňování sebe sama. Je těžší zabloudit v lese myšleném než v reálném, protože ten první potajnu nadržuje tomu, kdo si jej myslí.“
(Stanislav Lem)
*
Kdo velké věci chce, své seber síly.
Neb mistr zjeví se až v omezení;
jen zákon může svobodu nám dáti.
(Johann Wolfgang Goethe)
AKHENATON: „PHARAON REVIENS“ (Návrat faraóna)
Takový Khalife Al Mahoun, který nedávno dobyl Byzantskou říši
Nevyžaduji nic víc než staré knihy jako válečnou kořist
neboť mým dogmatem je vědět o tomto člověku, co nechal padnout
před destrukcí východní části naší historie
Třetí svět a jeho hmotnou bídu
Západ a jeho duchovní chudobu
vzájemné poznání, pro které existuje budoucnost
svatý, plný, nekonečný, faraóne vrať se tedy
Sním o tom mít tuto knihou otevřenou před mým zrakem
ve třech různých jazycích: latinsky, arabsky a hebrejsky
obsahuje konečné vědomosti a nekonečnou moudrost
zasvěcení egypťané a libanonští žáci Califa Al Hâkima
Amenophis IV je otcem i synem
věhlasný předek sekty z Batenis
můj Bůh nemá sochu, je to podstata, ne forma
bylo by domýšlivé dát mu podobu člověka
v našich genech jsou vepsány esence stvoření
božské vnuknutí je důvodem
poté přišel opak, pak přišel duch, pak přišel základ
potom přišlo slovo
to je pochodní monoteismu, podněcující
dvě esence pro zlo, pět HOUDARDS
hranice, které se nemají překračovat, kde se leskne démon
neboť kdokoliv překročí hranice Boha je despotou
pase se na těch, kteří poslouchají Sadr el Islam a drží se
čistých principů bez zbloudilých výkladů
hanba těm, kteří říkají, že Korán napsal člověk
a nazval muslimy mohamedány
Nyní, pro neznalce, temní středověcí rytíři
věřící stále stejně silně, aniž by se informovali
že muslimové mají jiného Boha
křesťanský Arab ho také nazývá Alláhem, upřesňuje Vatikán
tito lidé se usmívají s uspokojením, kterému není rovno
z nedostatku jejich znalostí
„Ano, ale vidíte jak přísné je jejich písmo“
„ne ve sporu o náboženství …“ Sourat 2, verš 256
Korán respektuje také věřící jiného vyznání
dle židovské citace křesťané se o nich zmiňují jako o tvorech hodných obdivu
v protikladu s rozvojem vědy
Západ se toho naučil spoustu během století
z Východu a je čas to hlásit
neboť náš strom je vězněm
historie bude začínat po boku svítání
a bude ukazovat cestu
vědět, co bude, pokud nebe zůstane krvavé
noci, faraón se vrací
Akhenaton: „PROMÉTHÉE“ (Prométheus)
Na počátku byla země, moře a nebe
zelenající se lesy a medové řeky
zlaté plody rostly na stromech
vinná réva se nenápadně pnula po mramorových sloupech
kde hnízdili ptáci všech druhů
ve věčném baletu to bylo představení
režírované od perfektního mistra
a k tomuto obrazu byl vychováván člověk, říká se
že jestliže byl Ráj plátnem stvořeného světa
člověk měl být zasazeným rubínem
možná ve své první hodině
když neměl strach z věcí, které umírají, štěstí bylo
sumou prostých věcí života
ve stavu nazývaném harmonie
člověku se dařilo, svět krásněl
v této epoše míru se král jmenoval Prométheus
Prométheus byl celistvý, protože mu nechybělo nic
chráněný Bohem a respektován svými lidmi, ale
jednou ho navštívila Eblis v jeho snech
a ptala se: je Bůh silnější než Ty?
nabídla mu skříňku, která uzavírala všechna neštěstí
a našeptávala mu nenávist a závist
Příští den byl prvním smutným dnem na Zemi
Prométheus zavraždil vlastního bratra
sebral jeho majetek a unesl jeho ženu
zotročil 12 kmenů
sestavil silnou armádu
vládl krutým a nespravedlivým způsobem
domnívající se, že je nesmrtelný, zavraždil
všechny své syny, kteří by mohli proti němu povstat
nechal postavit věž až do nebe, vyzbrojen lukem se vydal bojovat s Bohem
Mnoho dnešních lidí jsou následovníci Prométhea
zdědili jeho vizi
říkají tomu „detail“ a bez skrupulí navlékají
svým lidem pravou dobytčí kůži
další příklad, na který se historie dívá
je využívání slepých jednookými
život na Zemi je pohárem vody Javel
proč střílet šípy na nebe Babel?
všechna svá dramata, své akty pro poklad Rackhama
dští oheň na zemi Abraháma
toho ohně tolik, kolik přinese pouštní vítr
to je kerberus (trojhlavý pes), který obsluhuje Prométhea v pekle
drahé je štěstí, neboť zbožná je cesta
tak k čemu je dobré být králem, když jste bohatý a smutný?
duše mizí daleko od Země
čas kvapí, paláce se bortí, proměňují se v prach
Prométheus včera, zítra, první bytost
vůdce smečky v království psů
království platí za pošetilost jeho činů
očekávaje v bolesti zmrtvýchvstání
IAM: „LA MORT N´EST PAS UNE FIN“ (Smrt není konec!)
Samuraj napsal v knize
že nejdříve se musíš naučit zemřít
abys byl schopen žít lepší život
akceptovat smrt není lehké
ale zůstat žít po smrti někoho jiného
to je ještě složitější
ale zastavení mozkových funkcí se nevyrovná nic
chemie vůně unikající ze zkumavky
jako hvězdný let nevědomky udělán bez konce
za nebeskou klenbu návrat k ? à la case départ tôt ou tard
půjčili jsme si tuto dlouhou trasu co vede tudy a tudy
možná k místu, kde budeme žít v pokoji
jednou… a kdo je vlastně teď mrtvej a kdo žije, ti, co odešli,
a nebo víc ti, co pořád zůstávají na tomhle světě pro dnešní den
pro každého člověka, co jde spát, se probouzí dítě
jako prázdný kufr, který se naplní tisícem přání
dospívá, uvidí umírat lidi a oni mu řeknou, víš, že jsou šťastnější
tam, kde jsou právě teď…
je těžké pochopit, když jsi někoho miloval, vidět, že odešel
ale oni úplně neodešli – jen změnili krajinu a čistota jim ozařuje tvář
jen se podívej blíž – a pochopíš
že smrt není konec, jenom začátek
Smrt není konec, jenom začátek
smrt není konec, jenom začátek
smrt neznamená konec
Smrt není konec, jenom začátek
pořád jí vidíme jako trápení
a jen obyčejná zmínka o smrti rozdělí roj včel z mého uvažování
Chill se bojí smrti * Abdel Hâkim né * a jako dnes vidím,
že duše opouští mé tělo
bylo to pološero blouznivých představ mojí esence
v samotném slunci mraky z nich, zjistil jsem,
že na nás těžce dopadá to, jak je smrt smutná
jen pro ty, co to vydrží jak to jen mohu říct Chillovi, který si myslí, že život tady je ráj
tohle on tvrdí, tak jaképak peklo, hm, já nevím nic
já chci sloužit Bohu a vidět, že dobrota vládne lidským srdcím
strach – rozkládá smrt z nemoci a horror; sebevražda a vražda
jsou tragické následky fyzických činů,
logické, protože pocházejí z ďáblovy inspirace
proto já věnuju epizodu ďáblu, ale nedám mu místo
v domě, kde slouží sluhové moudrému Abdel Hâkim,
já celý život budu čekat na tvé znamení
abych potvrdil, co říkám, a udělal ze sebe hodnotného člena tvojí party
toho, kdo dostává tvé přikázání
smrt není konec, jenom začátek
Smrt není konec, jenom začátek
smrt není konec, jenom začátek
smrt neznamená konec
Smrt mě děsí míň než utrpení
všichni musíme jednou odejít
doufám, že mi bude umožněno zemřít ve spánku
a že to bude na věky, tak budu mít čas objevit svět
ve kterém nic nebude stejné, ale na chvíli
já teď zevluju po Zemi aniž bych věděl, kam jdu, jsem jako zombie
čekám na chvíli, kdy dokončím své poslání
a odeberu se do vesmírných světů – nebude to jen fyzickej stav
biologického zadržení (uvěznění),
ale má duše bude existovat dál na neznámých místech
protože smrt není konec, jenom začátek
Změním se v prach, je mi to jedno, Akhenaton cestoval celá staletí
díky metempsychóze je můj cíl pořád stejný
zanechat výsledek v dějinách se svojí pílí a prací
veliké vítězství nad fyzickým zánikem
co mi mohou udělat? Jako logo
nebo jen obálku nebo peníze na fotku
je to sen vědomí ne vdechnutí myšlenky mého ducha
zavřel jsem knihu, která mě vedla v životě
život je lekce, vášeň, tlukot srdce z našich činů
božská mozaika, můžeme všichni nalézt cestu k moudrosti?
žijeme, odcházíme bez stresu, myslíme na smrt jako na konec osady
je to egoistické jako ztráta dobrých přátel
a ti, co žijí déle než my, kvůli nám roní slzy
ale smrt není konec, jenom začátek
Smrt není konec, jenom začátek
smrt není konec, jenom začátek
smrt neznamená konec
|