Přišla až ke mně domů: obloha děrovaná nedělí
Záchvěvy světel – v mezeře mezi obzorem a tamtím
Mizí vzpomínka na dnešní den:
Vysoko nad hlavami koní z bronzu
Pluje si pitomý lampion štěstí
A básně mlčí mezi řádky
(Já nejsem já – já jsem ta malá holka
Co místo vyšívání střílí ptáčky
Letící napříč papírovou krajinou
Spouští tří malých ukoptěných prstů)
Pršelo a stará žena nesla lilie
Desítky bílých hlav
Nasládlé křehké zobáky
Napříč městem
Plechový kbelík zvonil jako zpola smytý úsměv
Teď už vím, že šla na hřbitov
(Já nejsem já – a ona
slibuje, že na mne bude vždycky čekat
Ale sotva zavřu oči
Kupte si lilii
Otáčí na poslední stránku toho románu
Aby zjistila, zdali to vydrží
Alespoň do soumraku)
Pršelo modře černě beze slov