Vítr hořel v modrém

tam nad polednem

které přišlo zase jako poprvé

a s tváří neděle

se zrcadlilo v plamenu

který jiní považovali za nebe

když sněžily květy

a bodalo to, jako když utrácí psa

nebo tě nemiluje 

přinesl jsem ti tehdy hrst hlíny

na hrob

nebo na cestu

a trochu zapomenutí

jež bývá minutu před půlnocí

na konečných

chvíli předtím než do přítomnosti posledních tramvají

nastoupí ty dávno mrtvé květinářky

které nám po celý večer prodávaly opilé růže

a začne svítat    

snad proto, abychom neviděli

hvězdám do očí