|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Otevřel
a hned ho zarazil
ten krásný pohled
všech očí,
rozrazil,
to krásné,
co mlčí.
V těstu světa
kouzelnice
zdvihá hůlku,
zamíří kamsi,
řekne: Planeta blázní?
Zmizíme ode všech strázní!
drží hůlku dál,
najednou se zdvihá prach.
Je to pravda?
jde na mě strach
z těch kouzel!
když se při nich směje,
pláče,
z očí šlehá blesk.
Je to pravda?
Dostanem se zpět?
třeba pohybem pístu
najdem si svou cestu,
možná nebude píst,
budou jiné pohyby,
které založí slávu
z jedince udělat sílu davu.
Kouzelnice náhle řekla: Dost!
Moc byste se roztahovali,
jste lidi,
s tím se počítá,
až na dalekou planetu letět,
letět dosyta,
myslet pořád na své písty,
proletět cizími městy,
vrátit se obohacen
dál
s tajemstvím,
co nikdo nečekal.
Tajemství?
spíš přání před výletem,
poznat krásy světa světem
loudajícím
zápasícím
světem zla i lásky
přiletět, občíhnout,
nejsou tam ňáký krásky?
Radši nikam nejedeme,
na prdeli zůstaneme,
doma sedět,
flusnout na zem,
nechtít nic,
JEN:Gulášek,
Deset piv
a voko jííítrnic!
|
|
|