Báseň z prózy "Slavíci co neumějí zpívat", pro ty co dávají přednost spíš poezii Zaujalo mě tvrzení, že vinni jsou všichni ti obyčejní lidé, kteří se nechávají mylně informovat; a když jsem šla domů a přemýšlela o tom, odpočívala jsem v zahradě nad stolárnou a napsalo tohle: Smutek sedí na jarní mezi, otevřenými okny nahlíží do dílny stolaře, stolař řeže, brousí; kolem děti prosí, o dřevěné hračky; tátu hrobaře. Pistole, meče, samopaly, s těmi děti chtíc si hrát, a dokud běh všichni nezpomalí, nelze si v hraní vybírat. - Do dílny stolaře vstoupil muž, chutně vdechoval pryskyřici, vůni dřeva, - při řeči - že kdesi ve světě se chystá vojna, a páč pracuje v kovošrotu, je tomu vlastně rád, bode mít postarané o robotu, protože vojna zvedne výkup železa. Děti před vraty poskakují a vesele se šermují. Děti si umí užívat své výhry ve vesmírné loterii.hr
|