Temně zelená drapérie závěsů
za okny noc Šálek čaje dotýká se stolu jen jako
A pavouk co jemným vláknem napíná prostor
mezi knihou na stole a nekonečností tmy
Stránka v Newtonových Princípiích s obrázkem sečny
Na křivce navštíví ji moucha V tichu slyším zvuk křídel
a úděsné divadlo začíná Inerce posunuje bod tangentou
Jediný pohyb Ticho věčnosti rezonuje
Co bylo předtím a pak Snad rozkládá se
i samotná myšlenka v sebe sama
Tiše zmítající se tělo v síti času Pomalu malátní
past světa se stejnou pravidelností polyká i mne
Skutečnost vrací se do mozku
Ty a svět
Ty a nekonečná prázdná noc |