Jako dívka jsem často
za záclonou sledovala,
jak muži přecházejí ulicí sem a tam. Muže opilé, staré muže.
Mladé muže ostré jako břitva.
Pozoruj je. Muži pořád
někam míří.
Věděli, že je pozoruje. Patnáctiletá
a už po nich tak hladová.
U mého okna zpomalí,
jejich ramena ve výši
ňader mladé dívky,
jejich pozadí skrytá
pod šosy sak.
Muži.
Jednoho dne tě drží
ve svých dlaních, jemně, jako bys
byla poslední syrové vejce světa. Pak stisknou
o něco víc. Jen o trochu.
První zmáčknutí je hezké. Rychlé objetí.
Měkce do vaší bezbrannosti. Zas o trochu
víc. Začíná to bolet. Vykouzlí
úsměv, který krouží kolem vašich obav. Když ti
dojde dech,
tvou myslí proletí blesk, divoce třeskne, krátce,
jako hlavička při škrtnutí sirkou. Hned shoří.
A je to vaše šťáva,
která jim stéká po nohou. Třísní jim boty.
Když se země znovu narovná,
na jazyk se vrací chuť,
vaše tělo se zabouchne. Navždy.
Neexistuje žádný klíč.
Pak se zas okno tvé
mysli zavře. Tam, hned za
rozvlněnou záclonou, muži jsou.
Něco tuší.
Kamsi jdou.
Ale pro tentokrát, tam budu jen tak
stát a pozorovat.
Možná.
***
Men
Maya Angelou
When I was young, I used to
Watch behind the curtains
As men walked up and down the street. Wino men, old men.
Young men sharp as mustard.
See them. Men are always
Going somewhere.
They knew I was there. Fifteen
Years old and starving for them.
Under my window, they would pauses,
Their shoulders high like the
Breasts of a young girl,
Jacket tails slapping over
Those behinds,
Men.
One day they hold you in the
Palms of their hands, gentle, as if you
Were the last raw egg in the world. Then
They tighten up. Just a little. The
First squeeze is nice. A quick hug.
Soft into your defenselessness. A little
More. The hurt begins. Wrench out a
Smile that slides around the fear. When the
Air disappears,
Your mind pops, exploding fiercely, briefly,
Like the head of a kitchen match. Shattered.
It is your juice
That runs down their legs. Staining their shoes.
When the earth rights itself again,
And taste tries to return to the tongue,
Your body has slammed shut. Forever.
No keys exist.
Then the window draws full upon
Your mind. There, just beyond
The sway of curtains, men walk.
Knowing something.
Going someplace.
But this time, I will simply
Stand and watch.
Maybe.