Když jsem si našel dům

PŘIČICHL jsem K OMÍTCE

               A OMLUVIL SE

Na rtech podepsaná slova

Ve vlhku držela dopisní papír

               A v něm trochu krve

S novou adresou

Novou zastávkou

Podstrčil jsem pod dveřmi koberec

                            Tajně rozčesaný

A druhý den lehl si na něj

Na bok

sledoval okno

Tak laxně pootevřené

            S potrhanou

Jen tak pohozenou             záclonou

každým polibkem větru

Popelila prach

      Do jejich vlasů

      Do těch vzpomínek

     Ach ano seděla pod oknem

Možná Ona nedovřela sklo

              Asi čekala na střepy

       Co občas okno trousí

Do rozkopaných skob v očichaných stěnách

Na místa kde by obrazy

Jen hyzdily prázdno

a dno květovaných kyblíků

umělého pohledu na dvůr

nebo to prázdno

kde občas proběhne stín

nebo se zastaví

a dívá se jak se dotýkám omítky

nikdy jsem si neuvědomil

jak jsou zdi studené

a jak těžko se bude hledat

náš STARÝ dům

kde jsem žil

                         žili

a někteří i dožijou

                   proteklé vzácno

co drží dlaně na koloběhu otvírání

                             a zavírání dveří

po přetékání NEDOCENĚNÝCH ZÁVITŮ

             zatuhlo v prahu

Já si přehrával vůni

           V prstech

A tiše vyčkával

Až okno dovře

Co zanechal

                   ČAS








( z cirkusu přišel jsem

   mezi zdi plné nehtů

  vypínač odvolal

           den z koutů )