Kreslí čas věci holé

nás větrné mlýny

jak barev pobledlá pole

vyrostlá z bolavé hlíny

Namáčí on štětec týdne

do ran mých, do strniště

tam rudá ráno již stydne

maluje bolesti z příště.

Na pláni stojí a čeká jak podzim

že padnu do trávy, až řekne stín

neví on, že já sen o slovech nevím

že jak vlas bezvětří zůstat tu smím.

A na konci srpna

na z tvých paží dráty

co tichnou jak struna

usedat před odlety.