Je před přílivem
Měsíc
vstoupil do větví
a ty
první za
koho jsem se modlil
poslední
koho jsem nenáviděl
a koho stále
miluji
kolébáš
děti, které nacházíme na povrchu starých fotografií
pleteš
neviditelné šály, abych nevychladl
vaříš mi
černou kávu s žalem
a víš
všechno, co jsem kdy řekl k otevřenému oknu
za nímž je
venku
kde milenci a
vrazi natahují ruce k prozřením dělníků z fabrik na přítomnost
a tak
dosahují alespoň na chvíli sami na sebe a své nezřetelné vědění o prostoru
v němž téměř
každý věnuje čas nedělnímu prádlu a čtení knížek
milování na
šedesát devítku a závisti
dívání se na
zadek sousedky, která je určitě nadržená, protože ten její není přes týden doma
strachu o to
co bude a nenávisti k cikánům
televizi s lidmi
z umělých hmot a duší z cukrové vaty
slovům, v nichž
se nic nenachází
smutku z pošlých
miláčků, jak říkáme zvířatům, kterým neležíme ani v patě
a zhasínání,
protože elektřina je čím dál dražší
to všechno
si říkám, abych nezapomněl
tak nebýt
protože i
když nevíme z toho důležitého téměř nic
je
zapomenout cítit, vlastně smrt
|