Na mostě z železa dvě lampy ve dne spí

pod mostem sní řeka jen my dva plujem v ní

zrcadlí nás trošku nepravděpodobně

tvé tělo ze dvou těl, ona i já v tobě

ty ve mě, procitáš, ještě jsi neznámá

zavíráš kruh noci, otvíráš kruh rána

A nožem rozkrojím jablko v rukou mých

dvě půle ovoce, z jader se valí smích

ano, žel, z jadérek ke stromům spějeme

dvě půle ve dlaních teplem svým hřejeme

Pohledem sklouzl jsem na tvoje botičky

svědkem té chvíle jsou parníky, Botič i

rackové, rybáři a němá nábřeží

jsme půlky jablka co sobě náleží.